Klíčovým ustanovením zákona je požadavek, aby občané USA buď povinně měli zdravotní pojištění, případně zaplatili pokutu. Podle kritiků bylo toto ustanovení zákona protiústavní.

Výsledek rozhodnutí Nejvyššího soudu zdaleka nebyl jistý. Zdůvodnění rozhodnutí bylo nakonec překvapivé. Rozhodující hlas měl při rozhodnutí předseda soudu Roberts. Při poměru pěti hlasů ku čtyřem, kdy se soudce Roberts přiklonil ke konzervativní většině, soud rozhodl, že povinnost platit zdravotní pojištění přesahuje pravomoc Kongresu podle tzv. obchodní klauzule ústavy. V dalším těsném rozhodnutí, opět v poměru pěti hlasů ku čtyřem, se pak předseda Nejvyššího soudu přidal na stranu čtyř liberálnějších soudců, kteří shledali, že pokuta je přípustná, protože ve skutečnosti plní funkci daně.

Předseda Nejvyššího soudu doslova uvedl „požadavek zákona, aby někteří jednotlivci zaplatili pokutu za to, že nemají zdravotní pojištění, může být přiměřeně charakterizován jako daň.“ Soudce Roberts také konstatoval, že „jediným důsledkem toho, že jednotlivec nemá zdravotní pojištění, je, že při placení daní musí uhradit dodatečnou platbu finančnímu úřadu (IRS – pozn. red.).“ Nesouhlasící soudci ale názor, že pokuta je v podstatě daň, tvrdě kritizovali. Podle nich se názorem předsedy Nejvyššího soudu „kouzlení se slovy dostalo příliš daleko, hluboko do zakázaného území sofistů.“

Komu zákon prospěje

Z pohledu investorů by zákon mohl mít negativní dlouhodobé důsledky pro poskytovatele zdravotního pojištění a pro společnosti vyrábějící zdravotnické přístroje, protože oba sektory budou čelit vyšším nákladům kvůli zvýšené vládní regulaci. Zákon by však mohl být prospěšný pro veřejně obchodované nemocnice (tj. nemocnice vlastněné investory), protože zlepší přístup ke zdravotní péči a rozšíří pojistné krytí. Osud zákona může ale ještě změnit výsledek listopadových prezidentských voleb, jelikož republikánský kandidát Mitt Romney slíbil, že zákon zruší, bude-li zvolen. To však bude v praxi dost složité. Minulý týden – poprvé po rozhodnutí Nejvyššího soudu – pak zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů poměrem hlasů 244:185 opět prohlasovali zrušení zákona, přezdívaného jako ObamaCare. Šlo ale spíše o symbolické gesto, jelikož v Senátu, ovládaném demokraty, návrh jistě znovu narazí, jako se to stalo už v minulosti.

Zákon je klíčový i v další věci: podle dat z roku 2010 nemělo více než 50 miliónů Američanů, tj. přibližně 17 % obyvatel USA, zdravotní pojištění. Zákon má zajistit, aby zdravotní péče byla přístupnější a cenově dostupnější, a to rozšířením rozsahu programu Medicaid pro nízkopříjmové lidi. To by mělo snížit počet obyvatel USA, kteří nejsou zdravotně pojištěni, o zhruba 32 miliónů. Právní předpis je ale natolik rozsáhlý, že jeho různá ustanovení nabudou účinnosti v odlišných dobách.

Ačkoliv zákon nezavádí univerzální zdravotní péči ani systém jednoho plátce, přináší rozsáhlou a komplexní reformu sektoru soukromého zdravotního pojištění. Zavádí totiž „burzy“ zdravotního pojištění, které umožňují spotřebitelům srovnávat různé možnosti pojištění. Kombinací pobídek a pokut zákon vybízí zaměstnavatele k poskytování zdravotního pojištění zaměstnancům. Vyživované děti mohou navíc zůstat v programu zdravotního pojištění rodičů až do 26 let.

Zákon naopak zakazuje, aby pojišťovny stanovovaly doživotní limity pojistného krytí nebo aby rušily krytí s výjimkou případů podvodného jednání. Zákon rovněž zakazuje, aby pojišťovny odmítaly pojistné krytí jednotlivcům na základě už existujících onemocnění.

Povinné zdravotní pojištění od 2014

Nejkontroverznější ustanovení zákona je ovšem zmíněná individuální povinnost platit zdravotní pojištění. Ta vyžaduje, aby občané USA a legální rezidenti měli zdravotní pojištění, a ukládá finanční pokutu jednotlivcům, kteří si takové pojištění nezajistí. Individuální povinnost platit zdravotní pojištění bude nabývat účinnosti postupně od roku 2014. Autoři zákona chápou tuto povinnost jako nutnost, aby se dalo vyhnout „nepříznivé výběrové spirále“. Pod tímto názvem se skrývá teorie, že jednotlivci si zakoupí zdravotní pojištění, jen když se domnívají, že hodnota pojištění převáží nad náklady na jeho pořízení. Například mladý zdravý člověk se může rozhodnout, že si pojištění nekoupí, protože považuje za nepravděpodobné, že onemocní a skutečně bude pojištění potřebovat.

Povinným zdravotním pojištěním se zákon – tak jak je to obvyklé v Evropě – snaží „sdílet“ rizika všech občanů, což by mělo vést k dostupnější zdravotní péči i pro nemocné, chudé či staré lidi.

Třebaže sektor zdravotní péče proti zákonu silně loboval, nejsou pro něj jeho důsledky zcela negativní. Proti přísnější regulaci a dohledu totiž stojí to, že si nově zdravotní pojištění koupí zhruba 30 miliónů Američanů. Proti zákonu se stavěly zejména zdravotní pojišťovny, ty si nicméně od roku 2010, kdy byl zákon schválen, vedly dobře. Cena akcií velkých zdravotních pojišťoven, jako například UnitedHealth Group, WellPoint a Aetna během posledních dvou let značně vzrostla. Kromě toho by měl zákon přinést prospěch i nemocnicím. Díky menšímu počtu nepojištěných obyvatel by mělo klesnout množství neuhrazených účtů za pobyt v nemocnici.