Představme si hypotetickou situaci: Podáte správnímu úřadu nějakou žádost či návrh a očekáváte, že příslušný správní orgán podání vyřídí. Protože jste poučený a trpělivý žadatel, nikterak vás nezaskočí, že vaše podání není vyřízeno okamžitě. To jste proboha od vytíženého správního orgánu ani nečekali. Také nedodržení „standardní“ 30 denní lhůty ode dne zahájení řízení vás ponechá klidnými. Poněkud sice znervózníte, pokud se nic neděje ani v mimořádné lhůtě dalších 30 dnů, byť dle vašeho úsudku nebylo nutno nařizovat jednání, ani konat místní šetření, ba dokonce někoho předvolávat. Ale což, v době snižování úředních stavů lze připustit i nějakou tu prodlevu, jen aby bylo vaší žádosti či návrhu vyhověno. Což však činit za situace, kdy vaše podání není vyřízeno ani po několika měsících a příslušný správní úřad se nemá k žádné větší aktivitě?

Formální překážky

V této chvíli je třeba zbystřit a začít urychleně konat. Zákon vám sice dává možnost obrátit se s problémem nečinnosti správního orgánu na soud, současně však stanoví několik formálních překážek. Jednak musíte vyčerpat všechny ostatní prostředky proti nečinnosti (tedy prostředky stanovené správním řádem) a jednak musíte stihnout lhůtu jednoho roku ode dne, kdy ve věci marně uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí, a pokud není taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl vámi vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem ve vztahu k vám učiněn poslední úkon. Lehce se tak může stát, že než všechny prostředky obrany vůči liknavému správnímu orgánu vyčerpáte, nenávratně uplyne lhůta k podání žaloby. Zmeškání lhůty jednoho roku přitom soud nemůže prominout.

Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí nebo pro zahájení řízení je tedy na místě okamžitě sednout a požádat nadřízený správní orgán o uplatnění opatření proti nečinnosti. Doporučit lze i zaslání žádosti současně na vědomí nečinnému orgánu s průvodním dopisem obsahujícím výzvu k nápravě. Nadřízený orgán se musí řádně uplatněnou žádostí zabývat. Pokud je oprávněná (rozhodující je přitom objektivní překročení lhůty pro rozhodnutí bez vašeho zavinění, nikoli subjektivní uvážení), měli byste se dočkat jednoho z následujících opatření: nadřízený orgán přikáže nečinnému podřízenému, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí, nebo věc převezme a rozhodne namísto nečinného podřízeného, nebo pověří jiný orgán ve svém správním obvodu vedením řízení či přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, pokud pro vás bude takový postup výhodnější (konkrétní výhody přitom musí odůvodnit).

V tom horším (a nutno dodat nikoli výjimečném) případě vám nadřízený správní orgán po dalších týdnech či dokonce i měsících sdělí, že věc s podřízeným orgánem projednal a ten v nejbližší době začne konat. Leckdy takovou informaci doprovází dovětkem, že teď již skutečně není důvod k podání žaloby proti nečinnosti. Mohli bychom jmenovat konkrétní nadřízené správní orgány, od nichž jsme se této odpovědi několikrát dočkali, ale z vrozeného taktu tak neučiníme. Dobrá zpráva je, že takovou odpověď, po které se nadále nic neděje, je možno považovat za bezvýsledné vyčerpání všech prostředků ochrany, které vám správní řád poskytuje, a proto budete moci přistoupit k podání žaloby.

Jen bdělým svědčí jejich práva

Bohužel nejásejte. I soudní žaloba proti nečinnosti správního orgánu má svá úskalí. S podáním žaloby je jednak spojena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Obtíže může činit i poněkud formální náročnost sepisu žaloby. Kromě obecných náležitostí musí žaloba obsahovat označení věci, ve které se ochrany proti nečinnosti domáháte, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, kterých se k prokázání tvrzených skutečností dovoláváte, a návrh výroku rozsudku. V zásadě může soud uložit pouze povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé a stanovit k tomu lhůtu, proto se v návrhu výroku rozsudku můžete dožadovat právě a jen vydání takového rozhodnutí.

Fatální je však vytíženost soudů a s tím spojené dlouhé lhůty jejich rozhodnutí. Snadno se tak může stát, že nečinný správní orgán popohání nečinný soud. Eufemisticky řečeno, to je pak teprve „fičák“. Z praktické zkušenosti přitom můžeme konstatovat, že nařízení jednání ve věci žaloby o ochranu proti nečinnosti správního orgánu se nedočkáte dříve, než za půl roku. Kratší lhůta může jedině mile překvapit, což je bohužel tristní obraz stavu dnešní justice. Prokázaná nečinnost správního úřadu (stejně jako soudu) však představuje nesprávný úřední postup, v jehož důsledku se můžete domáhat náhrady škody, která vám nečinností úřadu vznikla.

Co doporučit na závěr? Podáte-li na příslušný úřad žádost či návrh a po několik dní se nebude nic dít, nezoufejte. Stále jste ve lhůtě a vyhrožovat danému úředníkovi podáním žaloby na nečinnost by nebylo příliš taktické. Pokud se však situace nezmění a zákonem stanovená lhůta k vyřízení věci se bude blížit či dokonce uplyne, je vskutku nejvyšší čas konat. Zatímco se totiž mnohé úřady stále řídí dávným pravidlem „kdo nic nedělá, nic nezkazí“, my se kloníme spolu se starými latiníky k postupu dle zcela jiné zásady. „Vigilantibus iura“ aneb „jen bdělým svědčí jejich práva“.