V krutém omylu žije ten, kdo si myslí, že při koupi uzeného lososa v supermarketu skutečně získá rybu, která si pobyla v udírně. Spíš půjde o plátek masa, který se důkladně seznámil s tekutým přípravkem, který má imitovat chuť uzeného lososa. Taková věc skutečně existuje. Evropská komise nyní přijala dvě nová nařízení, která mají spotřebitelům džungli aromat zpřehlednit. Jenže otázkou je, jestli k tomu skutečně dojde.
Úprava aromat je jednotná v celé Evropské unii - jednotlivé členské státy se řídí přímo evropskými nařízeními. To znamená, že podmínky jsou ve všech zemích EU stejné. Dvě nová nařízení Evropské komise ze začátku října stanoví seznam povolených látek, které mohou v EU využívat výrobci sladkostí, jogurtů, džusů, ochucených minerálek a dalších potravin. Seznam obsahuje několik tisíc položek, a přestože má být snadno dostupný na internetu, vyznat se v něm nebude nic jednoduchého. Člověk, který nemá vzdělání v některém z chemicko-technologických či potravinářských oborů, bude při pátrání hodně tápat – seznam totiž pochopitelně sestává pouze z chemických názvů jednotlivých aromatických látek.
Jednoduché to ale nebude mít ani chemik. Každý předpis upravující „aromata“ obsahuje mnoho odkazů na jiná nařízení, směrnice či rozhodnutí. A ta zase obsahují další odkazy. V některých případech i na takové předpisy, které již pozbyly platnosti, avšak protože obsahují určité definice, které nejsou vysvětleny jinde, stejně je bude třeba číst. Většina předpisů byla už navíc několikrát novelizována a modifikována a byla k nim přijata prováděcí nařízení. Každé nařízení má pro jistotu různou dobu účinnosti.
Víte, co je to aromatická látka?
Malý exkurs v kostce: právní předpisy rozlišují mezi různými kategoriemi „aromat“, přičemž každá má svůj vlastní režim. Aromaty se rozumí produkty, které nejsou určeny ke spotřebě jako takové, ale jsou přidávány do potravin za účelem dodání nebo úpravy vůně či chuti. Jen pro ilustraci, aromata se rozdělují mimo jiné do následujících kategorií:
- aromatické látky, které jsou chemickými látkami s aromatickými vlastnostmi.
- přírodní aromatické látky získané z materiálů rostlinného, živočišného nebo mikrobiologického původu.
- aromatické přípravky, což jsou produkty jiné než aromatické látky, získané z potravin nebo z materiálů rostlinného, živočišného nebo mikrobiologického původu, vzniklé vhodnými procesy.
- aromata vzniklá tepelným postupem, kterými se rozumí produkty získané tepelným postupem ze složek, které nemusí být aromatem, ale které tvoří dusík a cukry.
- kouřová aromata, která tvoří „produkty získané frakcionací a purifikací kondenzovaného kouře, z něhož vznikají primární kouřové kondenzáty, primární dehtové frakce nebo sekundární kouřová aromata“.
- prekurzory aromatických látek, což jsou produkty přidávané do potravin, které je aromatizují prostřednictvím rozkladu nebo reakcí s ostatními složkami při zpracování potravin.
Seznam je členěn podle kategorií potravin, k nimž je přiřazen výčet povolených aromatických látek. Spotřebitel jako laik tedy může ze seznamu vyčíst například to, že zatímco u masa obnáší seznam povolených aromatických látek „pouhých“ 7 stran a u vajíček dokonce jen 4, u ryb je to plných 45 stran položek. A to je třeba si uvědomit, že mimo aromat se do potravin běžně přidávají i různé přídatné látky (tzv. „éčka“), mezi něž patří například barviva, sladidla, konzervanty, antioxidanty a další kategorie, přičemž každá z nich má svou další právní úpravu.
Pokud se tedy spotřebitel zajímá o to, co jí, nezbývá mu než se řídit zdravým rozumem a nakupovat potraviny s rozvahou. Jednoduché to ale nemají ani výrobci potravin. Nebylo by asi fér upírat institucím EU snahu složení potravin zpřehlednit a sladit. Obrovské množství předpisů, odkazů, pojmů, kategorií a omezení má ale za následek, že ani výrobcům potravin nezbývá prakticky nic jiného než se ve spleti povinností vyznat s pomocí právníků.