Když si někdo s obchodním partnerem třeba i neformálně domluví, že si za zboží nebo služby budou platit pozdě a bez úroků z prodlení, nedá se to podle Nejvyššího soudu považovat za obchodní zvyklost. To znamená, že když si následně jeden z partnerů začne na zavedenou praxi stěžovat u soudu, má velkou šanci uspět.
Ruku v ruce se současnou ekonomickou stagnací jde i zhoršující se platební morálka obchodních partnerů. Pak se může stát, že v zájmu dlouhodobé spolupráce či holého přežití podnikatelé vzájemně akceptují i pozdní platby bez uplatnění sankce. Od toho už je jen krůček k tomu, aby se taková zásada ujala v celém odvětví či regionu. Tato „obchodní zvyklost“ však má háček.
Nedávno soudy řešily případ podnikatelů, kteří si zavedli praxi spočívající v placení za zboží až po několika měsících od jeho dodání a obdržení faktur. Součástí této gentlemanské dohody bylo i neúčtování úroků z prodlení za pozdní úhradu faktur.
Žalobce, kterému se tato praxe po čase znelíbila, se rozhodl úroky z prodlení zpětně vymáhat. U prvoinstančního soudu však narazil. Soud s poukazem na vzájemnou praxi konstatoval, že žalobce nebyl oprávněn požadovat plnění závazku ve lhůtě splatnosti uvedené ve fakturách a žalovaný nebyl povinen závazky v takto určené splatnosti splnit. Jestliže se žalobce začal najednou domáhat zaplacení úroků z prodlení za pozdní úhradu faktur, nemohl podle soudu být jeho nárok důvodný.
Odvolací i Nejvyšší soud však měly opačný názor. Podle nich neplatí, že každé užívané pravidlo chování účastníků obchodních vztahů musí představovat obchodní zvyklost. Nebude tomu tak zejména v případech opakovaného porušování práv a povinností. Je totiž pojmově vyloučeno, aby pravidlo chování, které je v rozporu se zákonem či smluvní úpravou, bylo způsobilé nabýt formu obchodní zvyklosti.
Za obchodní zvyklost tedy nelze považovat opožděné placení peněžitých závazků, i kdyby šlo o jev déletrvající a rozšířený v celém odvětví. Nejvyšší soud závěrem dodal, že i kdyby ustálenou praxi o neuplatňování úroků z prodlení bylo možno považovat za obchodní zvyklost, nemůže být pro věřitele překážkou vymahatelnosti (uplatnění) práva na úroky z prodlení.
Pokud se zmiňovaná praxe týká i vás, zpozorněte, panice však nepropadejte. Legální způsoby, jak reflektovat dočasný nedostatek likvidity ve smluvních vztazích, existují. A pokud obchodní partner dlouhodobě akceptuje pozdní platby, je šance, že bude rovněž ochoten upravit vzájemné vztahy tak, aby se riziko pozdějšího vymáhání úroků z prodlení eliminovalo.