Za moderní, živý jazyk plný přiléhavých přirovnání jsme vítězem v kategorii moderního desetiboje zvolili Nejvyšší správní soud v Brně, a to především díky propracovanému rozsudku v mediálně známém případu odvolání vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly.

Zpravodajství při ranním holení

V rozsudku, v němž Nejvyšší správní soud podal vodítko, na základě jakých kritérií je možno odvolat vedoucího státního zástupce, který neplní své povinnosti, je možné narazit na tyto trefné příměry:

„Od státních zástupců dozorujících závažnou a často velmi komplikovanou trestnou činnost sice nikdo nemůže požadovat robotickou bezchybnost, ale i s přihlédnutím k zásadě errare humanum est (mýliti se je lidské) [bod 75] je nutno více bagatelních porušení povinností interpretovat ve smyslu okřídleného rčení, že „stokrát nic umořilo osla“ [bod 68]. Je-li vydán závazný pokyn vyššího stupně vůči státnímu zastupitelství nižšímu, je nižší stupeň povinen konat a údaje poskytnout, není tedy na místě o nich vyjednávat či kverulovat. Požadavek poskytnout informace nebyl ze strany nadřízeného zastupitelství nikdy negován či odvolán a Rampulův výklad ignorace dopisu stylem qui tacet consentire videtum („kdo mlčí, souhlasí“) je naprosto chybný [bod 106]. To však neznamená, že pokyny vedoucího státního zástupce, ať už negativní nebo pozitivní povahy, existují v říši absolutna. [bod 119]. Pokyn představuje intenzivní zásah do výkonu funkce dozorového státního zástupce, je tedy nutné, aby měl racionální jádro. K tomuto raciu se ale nelze dopracovat na základě povšechné a nekonkrétní informace z druhé ruky [bod 124].“

Asi nejinteresantnější pasáží rozsudku je pak bod 125 se čtyřiačtyřiceti řádky, v němž se Nejvyšší správní soud snaží s velmi jemnou ironií vyvracet tvrzení pana Rampuly, že telefonický pokyn podřízené státní zástupkyni vydal proto, že průběh kauzy a zejména důkazní situaci projednávané kauzy dobře znal. Po podrobné analýze všech svědeckých výpovědí ve správním řízení Nejvyšší správní soud konstatoval, že „v tomto důkazním kontextu působí minimálně nevěrohodně, když vrchní státní zástupce, který proklamoval svou obeznámenost s průběhem hlavního líčení, se o datu vyhlášení rozsudku ve věci dozvěděl až ten den ráno, když sledoval při ranním holení televizní zpravodajství o případu“.

Box – trabant versus mercedes

Ústavní osud zase letos širokou veřejnost upoutal svým rozhodnutím, jímž zrušil verdikt Vrchního soudu v Praze, podle kterého se měl manažer a podnikatel, manžel známé popové zpěvačky, omluvit za nelichotivé výroky na adresu jiné zpěvačky, které pronesl v jednom rozhovoru. Muž tehdy srovnával interpretační kvality obou pěvkyň tím, že použil příměr o trabantu a mercedesu. Ústavní soud ve svém nálezu konstatoval porušení práva na svobodné vyjádření názoru zaručené Ústavou, když uzavřel, že svobodné vynášení estetických soudů a hodnocení uměleckých kvalit představuje „důležitou součást trhu idejí“. Na umělecké kvality mohou existovat různé názory, neboť umění nelze exaktně definovat. Navíc výrok nebyl nijak vulgární a z jistého pohledu se mohl zdát i odůvodněný.

Tím se Ústavní soud postavil proti původnímu rozsudku Městského soudu v Praze, který následně potvrdil Vrchní soud. Podle něho překročil napadený výrok meze přípustné kritiky a vybočil z pravdivých podkladů a hranic přiměřenosti. Podle instančně nižších soudů šlo o komerční projev mezi soutěžiteli, tedy mezi manažerem a partnerem známé zpěvačky a její konkurentkou. Proto bylo zpěvačce-konkurentce přiznáno právo na omluvu, kterou měl původce výroků publikovat na vlastní náklady na Frekvenci 1, v deníku Blesk a na serveru iDnes.cz. Ústavní soud však dovodil, že se nejednalo o projev komerční povahy, neboť výrok padl v zábavném pořadu a pracoval s nadsázkou. Právo hodnotit mají dle Ústavního soudu i ti, kteří se sami pohybují v umělecké oblasti a mohou být z nějakého důvodu zaujatí.

Soudcovské pojednání o hráčích

Elegantní věty, ne nepodobné ladným krokům moderních gymnastek, zase v jednom letošním insolvenčním řízení vykouzlil nejmenovaný samosoudce. Z pragmatické povahy insolvence poněkud vybočil směrem k filozofickým úvahám na téma hry. „Parafrází myšlenek Adama Smithe lze uzavřít, že lidský a podnikatelský život představuje hru, při které je třeba veliká zručnost, ve které však hraje velkou roli náhoda a celá radost ze hry povstává z toho, že se hraje dobře, zručně a férově. Pokud však i velice zručný hráč přes veškerý svůj um prohraje, například vlivem náhody, tento výsledek by měl být zdrojem radosti spíše než smutku. Hráč by však neměl prohrát proto, že protihráč hraje špatně a falešně. Pokud jde o navrhovatele, tak žádný nevyvratitelný důkaz jejich falešné hry nebyl snesen, byla však předložena celá řada důkazů, které takové hře nasvědčují. Soud v tomto řízení nezjistil, jakou hru navrhovatelé hrají, neboť to není ani jeho úkolem.“

Tato část usnesení nejspíš navrhovatele překvapila. Nedal se ale zahanbit a kontroval v podobném duchu: „Čestně prohlašuji, že nevymýšlím žádné hry ani neurčuji pravidla her a ve svém věku si již ani nehraji. Jediné, o co soud žádám, je férová součinnost, při co nejvyšším uspokojení mé pohledávky od dlužníka na základě dosud platné české legislativy (nikoliv na základě zvyklostí ze Slovenska) z důvodu jeho rostoucího předlužení.“

Na světlíky ne!

Za jazykovou pružnost si zase v kategorii skoku do výšky zaslouží vítězství brněnský Nejvyšší soud. V pár měsíců starém rozhodnutí totiž mimořádně opustil zajeté koleje formálního právnického jazyka a vydal se na lingvistický exkurs do dělnického prostředí. V případě, který se týkal bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, soudci názorně vysvětlili, co vše může být z jejich pohledu správným povelem, kterým chce nadřízený na stavbě varovat dělníky před rizikovým chováním: "Korektním pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci proto mohl být (byl-li učiněn) i pokyn předáka P. (doslovně - "k...a, nelezte tam na ty světlíky, můžete sletět"), neboť tím stanoví pro podřízené závazný způsob chování a vysvětluje důvod svého pokynu."

Vzhledem k obsáhlosti tuzemského právního řádu, který vydatně doplňuje i regulace z Evropské unie, a k počtu rozhodnutí, jež každoročně vydají tuzemské soudy, bude jistě snadné uspořádat „právní olympiádu“ i příští rok. Do té doby vám přeji pevné nervy, mnoho srozumitelných soudních rozhodnutí a v ideálním případě vyřešení všech vašich problémů mimo soudní síně.