Již ve třetím čtení se v Poslanecké sněmovně nachází novela insolvenčního zákona, která by měla začít platit od 1. 1. 2014. Jde o systémovou novelu, kterou připravilo ministerstvo spravedlnosti. Má za cíl komplexně reagovat na dosavadní zkušenosti s úpadkovým právem, přesněji řečeno odstranit jeho aplikační nedostatky.
Transparentnost a předvídatelnost insolvenčního práva jsou nepochybně klíčovými požadavky pro potenciální investory uvažující o rozběhnutí byznysu v tuzemsku. V tomto ohledu vystupuje do popředí zejména otázka postavení věřitele v řízení, a to z hlediska nákladů a rizik, která jsou s řešením úpadků dlužníků spojena. Samozřejmě se však nejedná jen o investory, ale obecně o podnikatelské prostředí v ČR, k jehož rozvoji je snadná orientace v insolvenčním právu podmínkou.
Připomeňme si: takzvané nové úpadkové právo v podobě insolvenčního zákona uzřelo světlo světa v roce 2008. Navazovalo na zákon o konkursu a vyrovnání, jehož nedostatky se snažilo odstranit nebo alespoň zmírnit. Podle údajů uváděných v důvodové zprávě k novele ke zlepšení v některých směrech došlo. Zkrátilo se trvání nejdelšího insolvenčního řízení téměř trojnásobně (z 9 let v roce 2006 na něco přes 3 roky v roce 2012). Průměrná délka insolvenčního řízení ukončeného zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení dokonce činí 1 rok a 7 měsíců. Co se týká míry uspokojení věřitelů, v roce 2006 činila 17, 8 centy na dolar, kdežto v roce 2012 to bylo už 56 centů na dolar.
Ani zdaleka se však nedá říci, že by stávající úprava úpadkového práva neměla své „mouchy“. „Inspirací“ pro zmíněnou novelu se tak staly oblasti, jež se i z pohledu široké veřejnosti, s níž byla novela diskutována, za těch několik let soužití s insolvenčním zákonem ukázaly být problematické. Pojďme si ve stručnosti představit některé z nich:
- určování insolvenčních správců, které v současnosti vyvolává pochybnosti o transparentnosti a nezávislosti tohoto procesu,
- úprava věřitelských orgánů, jež poměrně snadno umožňuje majoritnímu zajištěnému věřiteli ovládnout orgány na úkor nezajištěných věřitelů,
- souběh exekuce a insolvenčního řízení, jejichž nedořešený vzájemný vztah může v praxi ohrožovat práva věřitelů,
- uplatňování nároků v insolvenčním řízení, například pokud jde o riziko sankce za neoprávněně přihlášenou pohledávku,
- postavení zajištěných věřitelů, a to zejména pokud jde o jejich pravomoci v rámci správy a zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jejich pohledávek,
- oddlužení manželů či živnostníků, kde se dosavadní úprava ukázala být nedostatečná, resp. nepraktická,
- reorganizace, jejíž přísná kritéria znemožňují tento způsob řešení úpadku menším podnikatelům.
O tom, jak se novela hodlá vypořádat s danými problémy, si řekneme v příštích článcích.
Datum 1. 1. 2014, kdy má novela nabýt účinnosti, není náhodné. Naopak, toto lze říci již magické datum se pojí s účinností nového občanského zákoníku, resp. dalších zákonů a novel, které na něj navazují. Byť přijetí projednávané novely insolvenčního zákona není odůvodněno rekodifikací soukromého práva, k určité harmonizaci úpadkového práva v tomto směru dochází.