S majetkem ve společném jmění nakládají a hospodaří manželé společně, práva a povinnosti náleží obou manželům společně a nerozdílně a z právních jednání jsou zavázáni společně a nerozdílně. To znamená, že pokud manželé neplní své závazky týkající se společného jmění, je možno žalovat oba manžele. Je nutné si tedy uvědomit jednu důležitou věc. Jakmile nějaká věc nebo dluh patří do společného jmění, odpovídají manželé veškerým svým majetkem - tedy i tím, který patří do výlučného vlastnictví každého z nich.

Co se právního jednání týkající se majetku ve společném jmění, nový občanský zákoník (NOZ) jako základní pravidlo stanoví nutnost souhlasu druhého manžela (popř. jednání obou manželů).  Výjimkou jsou ale ty záležitosti, které lze považovat za běžné – každodenní nákup, placení měsíčního jízdného dětem a podobně.  Nově však zákoník umožňuje nahradit tento souhlas soudem, pokud jej druhý manžel odmítá udělit bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů nebo rodinné domácnosti. O nahrazení projevu vůle lze také požádat, pokud druhý manžel není schopen svou vůli projevit.

Co se týče podnikání jednoho z manželů, NOZ vyžaduje souhlas druhého manžela, pokud má být k takovému podnikání použita součást společného jmění. To však neplatí, pokud hodnota věci použité k podnikání nepřesahuje přiměřenou míru majetkovým poměrům manželů. Souhlas druhého manžela je také nutný, pokud věc patřící do společného jmění má být předmětem vkladu nebo poskytnuta jako protiplnění při nabývání podílu v obchodní korporaci. Souhlas druhého manžela bude nutný i v případě, kdy manžel chce nabýt podíl v obchodní korporaci, v důsledku jehož bude ručit za dluhy společnosti v rozsahu přesahujícím míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů.  V takém případě je lhostejno, zda jej nabývá za výlučný či společný majetek. Absence souhlasu ve všech těchto případech způsobuje, že druhý manžel se může dovolávat neplatnosti takového právního jednání.

Smluvená správa společného jmění

Manželé (nebo snoubenci) také mohou uzavřít smlouvu, odchylující se od zákonných pravidel pro správu majetku ve společném jmění. Přesně řečeno manželé mohou určit, kdo může ohledně jaké části (nebo i celku) společného jmění jednat s třetími osobami. Záleží tedy pouze na manželích, jaká pravidla si pro nakládání s jejich majetkem ve společném jmění zvolí. NOZ však i tady omezuje manžele stejně jako u možnosti smluvních rozsahu společného jmění – ochranou slabšího manžela a třetích osob.

Zákoník také omezuje manžele v tom, že pokud svěří správu do rukou jednoho z manželů, souhlas druhého bude přesto nutný ve třech případech. Prvním je nakládání se společným jměním jako celkem – tedy např. prodej všeho, co buď zákon, nebo manželé zařadili do společného jmění. Druhý příklad je velmi konkrétní a týká se toho, kdy by takto určený manžel chtěl nakládat s obydlím, kde rodina žije.  Třetím případem je trvalé zatížení nemovitosti, která patří do společného jmění. Zda praxe dovolí i možnost, aby o všem rozhodovali vždy dva nebo aby o všem mohl rozhodovat každý z manželů (tak jak to známe z obchodních korporací), ukáže až čas a soudní praxe.

Důležité je však si uvědomit, že tyto smlouvy nebude možno nechat zapsat do veřejného seznamu jako smlouvy o změně rozsahu společného jmění. Tím se praktičnost tohoto institutu poněkud snižuje, neboť pokud jeden z manželů uzavře smlouvu týkající se společného jmění bez smlouvou stanoveného souhlasu druhého z manželů, nebude se moci vůči věřiteli domoci neplatnosti takového jednání, pokud nedokáže, že jim musela být známa.

Z toho plyne, že pokud i nadále budete uzavírat nějakou podstatnější smlouvu s fyzickou osobou, raději si ověřte, že je svobodná. Pokud není, z opatrnosti si raději vyžádejte písemný souhlas druhého manžela. Vyhnete se tak nepříjemným sporům ohledně toho, z jakých prostředků byl podíl nabyt či zda zrovna toto jednání je běžné či nikoliv. 

V minulé části jsme si popsali rozsah společného jmění manželů.