Rozhodování se týkalo případu pana Emreka, který rozhodl, že si pořídí ojetý automobil. Pan Emrek žil v německém Saarbrückenu a začal se vyptávat známých, jestli neví o nějakém autobazaru, kde by mohl takové auto sehnat. Tímto způsobem se dozvěděl o prodejně Vlado Automobiles Import-Export provozované panem Vlado Sabranovicem. Ta byla sice vzdálená necelých deset kilometrů od Saarbrückenu, ale již za hranicemi, a to ve francouzském městečku Spicheren. Pan Emrek se nakonec do Francie vydal a od pana Sabranovice si ojeté auto koupil. Jelikož měl s koupeným automobilem problémy, rozhodl se vymáhat svá práva ze záruky, a to ve svém domovském státě. Německé soudy tak musely vyřešit otázku,  zda jsou vůbec příslušné projednat žalobu pana Emreka a meritorně o ní rozhodnout. Tento spor se tak dostal až k lucemburskému soudu (také nepříliš vzdálenému), ze kterého vzešlo důležité rozhodnutí, které posiluje ochranu spotřebitelů.

Příslušnost daná na výběr

Evropské mezinárodní právo procesní, obsažené především v Nařízení Brusel I., obsahuje pravidlo, dle kterého může spotřebitel za splnění určitých podmínek uplatit svá práva ze smlouvy uzavřené s podnikatelem z jiného členského státu nejenom u soudu tohoto podnikatele, ale i u svého domácího soudu. Má tedy volbu. Podnikatel naopak může podat žalobu pouze u obecného soudu spotřebitele. Podmínkami, za nichž může spotřebitel podat žalobu u soudu státu, ve kterém má své bydliště, jsou buď to, že podnikatel provozuje svoji činnost ve státě spotřebitele, anebo směřuje svou činnost do tohoto státu. U obou z nich musí být zároveň splněno, že se smlouva týká této podnikatelské činnosti. Zřejmým problémem dnešní internetové doby je přirozeně posouzení toho, co znamená směřovat svou činnost do jiného členského státu.

Argumentem pana Emreka pro odůvodnění příslušnosti německých soudů byl fakt, že žalovaný zřídil pro svou prodejnu internetové stránky, na které umístil kontakt odkazující na mobilní telefonní číslo s mezinárodní předvolbou Německa. Na druhou stranu však bylo mezi stranami nesporné, že se o těchto internetových stránkách dozvěděl až poté, co si u žalovaného ojetý automobil zakoupil. Příčinná souvislost mezi internetovou prezentací prodejce automobilů, o které se dá uzavřít, že cílila na německé spotřebitele, a uzavřením smlouvy ze strany německého spotřebitele tedy nesporně chyběla. Německý soud o své příslušnosti k projednání sporu pochyboval, proto položil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku, zda pro aplikaci výše uvedeného pravidla je nutná také existence příčinné souvislosti.

Extenzivní výklad soudu

Soudní dvůr se spotřebitele zastal. Jednak odkázal na své dřívější rozhodnutí z 6. září 2012 ve věci Mühlleitner, ve kterém vyložil, že k aplikaci tohoto pravidla není nutné uzavření smlouvy na dálku, a to s odůvodněním, že cílem tohoto pravidla je ochrana spotřebitelů, tudíž má být vykládáno ve prospěch spotřebitele. Dále vyšel z argumentu, že podmínka příčinné souvislosti by mohla vyvolávat důkazní problémy, tedy že by bylo obtížné pro spotřebitele dokázat, že s podnikatelem z jiného členského státu uzavřel smlouvu proto, že tento podnikatel směřoval svou činnost na jeho domovský stát. 

Příčinná souvislost mezi směřováním činnosti podnikatele do jiného členského státu a uzavřením smlouvy se spotřebitelem z takového státu tedy podle Soudního dvora není nutnou podmínkou pro aplikaci pravidla volby soudu spotřebitelem. Žalovat v domovském státě tak bude napříště jednodušší. Toto rozhodnutí by nemělo uniknout pozornosti zejména internetových prodejců, kteří svými stránkami cílí na spotřebitele z jiných členských států a může se jim tak stát, že budou v cizím státě žalováni. Z rozsudku Soudního dvora je totiž možno učinit závěr, že zaměřování činnosti nemusí být aktivní. Pokud k založení soudní příslušnosti státu bydliště spotřebitele dostačoval pouhý kontakt v podobě telefonního čísla, lze za takovou činnost považovat i pasivní internetové stránky, tedy takové, přes které nelze objednat zboží, ale jsou v cizím jazyce nebo je na nich umístěna reklama cílící na cizozemské spotřebitele. Na druhou stranu český spotřebitel může mít důvod k radosti. Prostor po žaloby u českých soudů se výrazně rozšířil.