Nový občanský zákoník (NOZ) je účinný od 1. ledna 2014. Tuzemští podnikatelé musejí počítat s tím, že do jejich až dosud zaběhnuté obchodní praxe NOZ přinesl řadu změn. Jedna z věcí, která se dočkala podstatných novinek, je smluvní dokumentace, kterou je třeba NOZ přizpůsobit.

Úprava standardní smluvní dokumentace má své opodstatnění. Změnila se terminologie zákona, ale i některé instituty (například principy uzavírání smluv), a proto standardní smluvní dokumentace, kterou do konce loňského roku podnikatelé používali, nemusí od začátku roku 2014 „fungovat“. Samozřejmě se to týká spíše výjimečně silných hráčů na trhu, kteří mají možnost převážně určit obsah (práva a povinnosti) konkrétního smluvního vztahu například tím, že smlouvy uzavírají formou formuláře, o němž zákazník nemá možnost jednat.

Podnikatelům, kteří jsou v natolik silném postavení, kdy mohou vnucovat v důsledku své hospodářské síly či své kvality odborníka smluvním partnerům svou vůli, věnuje NOZ ve srovnání se „starým“ obchodním zákoníkem více pozornosti. Podle jednoho z ustanovení NOZ například „silní“ nemohou svého hospodářského postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší smluvní strany k dosažení „zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran“. Na to, jak přesně bude toto ustanovení soudy vykládáno, si ještě budeme muset nějakou dobu počkat. Nicméně již nyní je zřejmé, že pokud soud shledá, že podnikatel zneužil svého hospodářského postavení k tomu, aby vytvořil zřejmou a nedůvodnou nerovnováhu ve vztahu ke spotřebiteli, který sám není podnikatelem, bude moci být takové právní jednání zneplatněno, případně bude moci být tomuto „silnému“ podnikateli uložena povinnost k náhradě vzniklé škody.

Adhezní smlouvy  

To však není jediný projev zvýšeného zájmu zákonodárce na ochraně slabší smluvní strany, kterou mohou být dle NOZ i podnikatelé. Jiným projevem ochrany slabší smluvní strany jsou smlouvy uzavírané adhezním způsobem - typicky (ale nejenom) formulářové smlouvy, do kterých mohou spotřebitelé doplnit zpravidla pouze jméno a příjmení, své bydliště nebo sídlo, přičemž zbytek smlouvy tvoří „předtištěný“ text. Bude-li v konkrétním případě shledáno, že jedna ze smluvních stran je ve vztahu k té druhé „slabší“, mohou být některá ujednání ve smlouvě (nebo v obchodních podmínkách) zneplatněna, například z toho důvodu, že jsou pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod. Příkladem lze uvést situaci, kdy by podnikatel uzavřel se spotřebitelem smlouvu, v níž by se práva spotřebitele bez zvláštního důvodu odchylovala od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, například by se zkracovala promlčecí doba nároků spotřebitele nebo by se spotřebitel předem vzdával práva na náhradu škody v případě porušení povinnosti podnikatelem. Ochranu slabší smluvní strany zakotvenou do úpravy adhezních smluv nemohou podnikatelé ve smlouvách se spotřebiteli svévolně vyloučit.

Zvláštní kategorii pak tvoří i smlouvy, které „silní“ uzavírají se „slabšími“, kteří budou ovšem zároveň podnikateli. Zatímco u spotřebitelů uzavírajících smlouvu s podnikateli (pokud podnikatel jedná při uzavírání smlouvy v rámci svého podnikání) je právní ochrana slabší smluvní strany poměrně zřejmá, podnikatel se bude podobné ochrany vůči jinému podnikateli domáhat podstatně obtížněji, neboť není účelem soukromého práva, aby zasahovalo do obchodních ujednání mezi podnikateli. Proto lze ve vztazích mezi podnikateli dokonce modifikovat smluvně ustanovení zákona o ochraně slabší smluvní strany u formulářových smluv. Ani v takovém případě však nebude možné, aby takové vyloučení ochrany slabších smluvních stran hrubě odporovalo obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.