Podle německého práva je krácení daně trestným činem, který je trestán pokutou nebo odnětím svobody na 6 měsíců až 10 let (a daně se musí doplatit). Zároveň ale platí, že daňový hříšník může před tím, než se na něj upřou oči berních úředníků, dlužné daně doplatit a riziku vězení a postihu se tak vyhnout.  Podmínkou je nicméně úplné a kompletně doložené přiznání dlužné daně, a to najednou, přičemž jakákoliv neúplnost má za následek neuznání tohoto „dobrovolného přiznání“.

4028BEA

Podle některých odhadů mají Němci ukryto ve švýcarských bankách až 200 miliard EUR, které tak chrání před vysokými daněmi ve své zemi. Německá a švýcarská vláda proto před dvěma lety vyjednaly dohodu, která měla otázku daňových úniků z Německa komplexně řešit, a to obdobně jako v již platných dohodách mezi Švýcarskem a Velkou Británií nebo Rakouskem. Dohoda obsahovala ujednání, podle kterého se daňoví hříšníci mohli vyhnout trestu, pokud by zaplatili 20 až 40 % částky ukryté na svých švýcarských kontech. Dohoda však díky hlasům opozice neprošla německým parlamentem.

Mezi švýcarské účty obsahující peníze německých daňových poplatníků patřil i ten v curyšské bance Vontobel s číslem 4028BEA. Jeho majitelem byl Uli Hoeneß, který zřejmě znervózněl kvůli úniku dat o klientech švýcarských bank a údajně čekal na schválení daňové dohody mezi Německem a Švýcarskem, aby mohl využít nabízené amnestie. Po zamítnutí dohody německým parlamentem a zřejmě i po zjištění, že se mohl dostat do hledáčku daňového úřadu, se pokusil celou situaci vyřešit právě dobrovolným daňovým přiznáním. Jeho přiznání (které bylo dle dostupných zpráv připraveno během jedné hektické noci) však zřejmě nebylo bezchybné, když nejdříve přiznal a plně doložil patrně jen 3 miliony EUR, třebaže celková dlužná částka se postupně vyšplhala až na 28 milionů. Zemský soud v Mnichově (Landgericht München II) jej nakonec odsoudil na tři a půl roku nepodmíněně. Proti rozsudku se Hoeneß neodvolal a rozsudek je pravomocný.

Hlavní líčení bylo v Německu každý den jednání hlavní zprávou. Pan Hoeneß patří do nejvyšší kategorie celebrit, neboť rozsah jeho aktivit byl velice široký. Po dlouhá léta vystupoval často v médiích. Kromě politického pozadí celé kauzy s ohledem na veřejné přátelství mezi Hoeneßem a německou kancléřkou Merkelovou je na věci mimochodem pikantní i to, že soudcem vynášejícím rozsudek byl jistý Rupert Heindl, jehož otec, Otto Heindl, poslal v roce 1985 jakožto žalobce za mříže jiného prezidenta Bayernu Mnichov, Wilhelma Hoffmanna, přezdívaného „šampaňský Willi“. Důvodem nebylo nic jiného než daňové úniky.

Účinná lítost po česku

Česká úprava účinné lítosti v souvislosti s daňovými úniky se zdá poněkud méně přísná, než je ta německá.  

Podle § 240 trestního zákoníku hrozí v Česku daňovým hříšníkům většího kalibru v případě zkrácení daně stejně jako v Německu trest odnětí svobody na šest měsíců až deset let. Ohledně účinné lítosti pak podle judikatury obecných soudů v ČR platí, že lítost je účinná pouze tehdy, pokud pachatel nejednal pod vlivem reálné hrozby trestního stíhání.

Zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby nemá v Česku zvláštní úpravu účinné lítosti. Podrobná pravidla je tedy nutno dovozovat výkladem a hledat v předchozích rozhodnutích soudů. Podle Nejvyššího soudu je v Česku nicméně možné účinně litovat a doplatit chybějící daně i poté, co příslušný finanční úřad učiní první poznatek o podezřelé okolnosti, která sice sama o sobě nestačí k závěru, že byl spáchán trestný čin, ale mohla by být podnětem k provedení daňové kontroly. Co to konkrétně znamená?

Když vám finanční úřad telefonem oznámí, že u vás provede daňovou kontrolu, domluvíte se na datu a potřebné spolupráci, stále můžete dle dosavadní praxe českých soudů doufat v možnost svých daňových chyb litovat a vše doplatit. To platí až do okamžiku oficiálního zahájení daňové kontroly. Podle čl. 371 německého finančního zákona však takovou možnost nemáte, protože jakmile vám německý daňový úřad svůj úmysl daňovou kontrolu provést oznámí, možnost účinně litovat svých daňových úniků ztrácíte.

Co se týče úplnosti vyrovnání daňových nedoplatků, zde je česká i německá úprava v zásadě obdobná, když požaduje, aby bylo dodatečné přiznání kompletní, tedy aby byla doplacena celá dlužná částka, i kdyby například některé položky byly již podle daňových, ale nikoliv trestněprávních, předpisů promlčené. Zdá se, že české a německé předpisy ohledně účinné lítosti a krácení daní nejsou zcela rozdílné, nicméně „ďábel se skrývá v detailech“. Ty jsou pro Němce striktnější. Český Uli se kvůli tomu jistě nezlobí.