Spor rozhodovaný Soudním dvorem původně začal ve Španělsku. Costeja González ve své zemi žaloval společnost Google proto, že v 90. letech neplatil příspěvky na sociální zabezpečení a Google dodnes na tuto informaci odkazoval. Španělský soudce se s tímto ožehavým případem obrátil na Soudní dvůr, přičemž mezi jeho otázky patřilo, zda se na tento případ vůbec vztahuje evropská směrnice o ochraně osobních údajů a zda v tomto případě převáží právo na soukromí nad svobodou slova. Soudní dvůr EU následně na obě otázky odpověděl kladně.

Nejasné hranice

Aby se na španělský případ mohla Směrnice o ochraně osobních údajů vztahovat, musela být činnost společnosti Google v posuzovaném případě hodnocena jako „zpracování osobních údajů“, a to subjektem, který to provádí v rámci provozovny na území členského státu (včetně poboček a dceřiných společností).

Směrnice o ochraně osobních údajů definuje zpracování osobních údajů velmi široce a Google se do ní snadno vešel. Problém byl spíše s tím, že žalovanou stranou byla španělská dcera společnosti Google Inc., tedy společnost Google Spain, která však žádné zpracování údajů sama neprovádí. Google Spain se totiž primárně věnuje marketingu. Tento problém Soudní dvůr překročil odkazem na preambuli Směrnice, která vyjadřuje záměr místní působnost směrnice spíše rozšiřovat než zužovat. Google Spain totiž nedělá „pouhý“ marketing, ale zajišťuje také „podporu prodeje a prodej reklamního prostoru nabízeného uvedeným vyhledávačem, který slouží k zajištění výnosnosti služby nabízené uvedeným vyhledávačem“. Soudní dvůr tedy uzavřel, že zpracování osobních údajů a činnost Google Spain jsou relativně provázané, tedy Směrnici lze vztáhnout i na španělskou odnož americké společnosti Google

Překážkou pro Soudní dvůr nebyl ani fakt, že stěžovatel žaloval Google, tedy webový vyhledávač, a nikoliv webovou stránku, na které se ona nepříjemná informace originálně objevila. Soudní dvůr k této věci uvedl, že regulace vyhledávače je v tomto případě rozumná a efektivní, a vede k cíli zamýšlenému Směrnicí, tedy k ochraně soukromí.

Co se týče finální otázky, zda odkazováním na nepříjemné informace uvedené na internetu dojde k porušení práva na soukromí, soudní dvůr odpověděl tradičním právnickým „jak kdy“. Musí se totiž vyvažovat právo na soukromí a právo na přístup k informacím, a zároveň vzít v úvahu faktor času. Každý tak může požadovat odstranění odkazu na „nepřiměřené“ nebo „nepodstatné“ informace.  „Rovnováha bude záviset v konkrétních případech na povaze dotčené informace a její citlivosti v souvislosti se soukromím subjektu údajů, jakož i na zájmu veřejnosti mít k této informaci přístup, jenž se může lišit zejména v závislosti na úloze, kterou má subjekt údajů ve veřejném životě.“

On-line formulář

Společnost Google vzala rozsudek Soudního dvora vážně a připravila on-line formulář pro podávání žádostí o „zapomenutí“. Ten v české verzi najdete zde. Ve formuláři musíte vyplnit, dle práva jaké země žádost podáváte, vaše jméno, odkaz na URL adresu, kterou chcete odstranit a důvody, které vás k žádosti vedou. Nakonec musíte do formuláře nahrát obrázek vašeho občanského průkazu.

Pozitivní výsledek vaší žádosti samozřejmě není zaručen a navíc se zdá, že i pokud uspějete, tak technologická podstata současného internetu vaše naděje i představy Soudního dvora usvědčí z naivity. Výsledkem zásahu editorů Googlu totiž bude výmaz onoho odkazu z například české (Google.cz) a dalších evropských verzí Googlu, tedy výsledku vyhledávání, ale pokud si vyhledávání nastavíte například na americkou verzi (Google.com), tak smazané odkazy zřejmě najdete. Možné je také to, že vymazané výsledky najdete i na české verzi Googlu, pokud se k internetu připojíte mimo Evropu.

Navíc, Google smazaný výsledek vyhledávání neodsraní beze stopy, ale upozorní, že nějaký výsledek hledání byl vymazán. Každý tedy bude upozorněn na to, že výsledky vyhledávání nejsou kompletní. Na konci června Google začal údaje z vyhledávání mazat a na tento fakt také začal upozorňovat. Pravidla, která si Google pro mazání odkazů postupně stanovuje, budou zřejmě poměrně složitá. Zatím se nicméně zdá, že výsledkem prozatím není absolutní „právo být zapomenut“, ale spíše „právo na rozmazané vzpomínky“.

Pokud na druhé straně se svojí žádostí u Googlu neuspějete, zřejmě se budete moci v případě ČR obrátit s „odvoláním“ na Úřad pro ochranu osobních údajů nebo na soud, jak naznačil ve svém rozsudku Soudní dvůr EU.

Kdo chce být zapomenut?

Šéf společnosti Google Larry Page sice v rozhovoru pro britský deník The Financial Times uvedl, že zřejmě existují údaje, které je správné „zahladit“, nicméně podle prvních statistik se žádosti zatím týkají poměrně kontroverzních údajů. Například ve Velké Británii je většina žádostí o výmaz spojena s dřívějšími podvody, zatčeními za násilné trestné činy a zatčeními za pedofilii.

A co další vyhledávače jako Bing, Yahoo nebo Seznam? Na ně se rozsudek Soudního dvora jistě vztahuje také. Bing od společnosti Microsoft uvedl, že své řešení připravuje; podobně i český Seznam. A co například zpravodajské portály jako iDnes nebo iHNed? Vždyť i na těchto webech je možné vyhledávat informace. Zde se zřejmě otevírá další prostor pro nové spory.