Kontrolování a postihování nelegální práce je dlouhodobou prioritou ministerstva práce a sociálních věcí a orgánů inspekce práce. To bylo ostatně potvrzeno i v tiskové zprávě Státního úřadu inspekce práce z 11. března letošního roku. Nejen proto, ale i kvůli vysokým sankcím, které za nelegální práci hrozí, stojí za to si připomenout znaky, které na nelegální práci ukazují.
Zákonná definice nelegální práce je velmi kusá, považuje za ni (vedle, zjednodušeně, výkonu práce cizinci bez platného pracovního povolení či v rozporu s ním nebo bez platného povolení k pobytu) jakýkoliv „výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah“. Nicméně stručnost této definice vůbec neznamená, že by posuzování nelegální práce mělo být jednoduché. Vyplývá to i z letošního rozsudku Nejvyššího správního soudu, který se otázce nelegální práce a jejím znakům zevrubně věnoval.
V tomto konkrétním případě byla provedena kontrola nelegální práce v obchodě; v době kontroly se v obchodě nenacházela majitelka, nýbrž její neteř, která „obsluhovala zákazníky, kasírovala peníze a vydávala zboží“. Majitelka obchodu uvedla, že neteř (ani nikoho jiného) nezaměstnává; neteř jí pouze vypomáhá. Neteř za takovou výpomoc nedostávala žádnou odměnu. Kontrolor inspekce práce majitelku obchodu v návaznosti na provedenou kontrolu „poučil, že se jedná o výkon nelegální práce, a písemně jí uložil odstranit zjištěné nedostatky“. Majitelka obchodu uvedenému vyhověla, sjednala se svojí neteří dohodu o provedení práce a měla věc za vyřízenou. Jaké bylo její překvapení, když bylo následně s neteří zahájeno správní řízení týkající se nelegální práce a byla jí uložena pokuta.
Pět znaků nelegální práce
Z uvedené definice je zřejmé, že nelegální prací bude práce bez pracovní smlouvy či dohody, která však naplňuje znaky práce závislé. O jaké znaky se jedná? V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud připomněl, že závislou práci charakterizují tyto znaky, a to práce:
1. soustavná (tj. nikoliv jednorázová, příležitostná práce);
2. osobní;
3. dle zaměstnavatelových pokynů a kontroly;
4. jménem zaměstnavatele;
5. ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti zaměstnance.
Nejvyšší správní soud připomněl, že společným pojítkem všech uvedených znaků je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli, která odlišuje závislou práci od ostatních, povolených, aktivit, včetně samostatného podnikání nebo mezilidské výpomoci.
Pokud jste si povšimli, že mezi uvedenými znaky není uvedena odměna za výkon práce, tedy mzda, všimli jste si správně. Pobírání mzdy je totiž ukazatelem posledně jmenovaného znaku, a to vztahu nadřízenosti a podřízenosti, vztahu závislého. K tomuto Nejvyšší správní soud uvedl: pokud by nebylo ve správním řízení prokázáno „ani pobírání či příslib odměny, ani jiná skutečnost, která by zavdávala důvod se domnívat, že byla u jedné osoby dána osobní závislost na druhé, pak se o závislou práci jednat nebude, neboť zde chybí znak spočívající ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti.“ Tedy odměna může být klíčovým prvkem ukazujícím na vztah závislosti, nicméně to neplatí obecně.
Uvedený případ rovněž připomíná, že stíhat a trestat nelegální práci je možné jak u domnělého „zaměstnavatele“, tak u konkrétní fyzické osoby - domnělého „zaměstnance“, která nelegální práci měla vykonávat. Prvně jmenovaným hrozí pokuty ve výši od 250 000 Kč do až 10 milionů Kč, fyzickým osobám, které měly tuto práci vykonávat, pak hrozí pokuta „jen“ do výše 100 000 Kč.
Na závěr je třeba připomenout, že skutečnost, že se jedná o nelegální práci, tj. že jsou splněny všechny její znaky, musí být prokázány příslušným úřadem, a to mimo rozumnou pochybnost. Pokud některý znak prokázán není, nemůže být výkon práce označen za nelegální, a proto ani být pokutován ve správním řízení.