V nedávné době se dostal na stůl soudců Nejvyššího soudu případ, kdy exekutor nařídil provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky – náhrady výdajů při pracovních cestách. Konkrétně měly být postiženy jízdní výdaje, jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny, výdaje za ubytování, zvýšené stravovací výdaje – stravné a nutné vedlejší výdaje. Níže naleznete odpověď na otázku, zda takový způsob exekuce je vůbec přípustný.
Není pochyb, že výkon rozhodnutí (exekuci) lze vést mimo jiné prostřednictvím srážek ze mzdy; tj. postižením mzdy dlužníka. Podmínky pro provádění srážek ze mzdy stanoví jednak zákoník práce, jednak občanský soudní řád. Srážky ze mzdy se podle občanského soudního řádu provádějí z čisté mzdy, do které se, jak stanoví zákon, nezapočítávají částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, zejména při pracovních cestách.
Občanský soudní řád dále obsahuje ustanovení, které umožňuje provést exekuci srážkami ze mzdy tak, že budou postiženy „jiné příjmy.“ Do těchto „jiných příjmů“ zahrnuje zákon plat, odměnu z dohody o pracovní činnosti, odměnu za pracovní nebo služební pohotovost, odměnu členů zastupitelstva územních samosprávných celků, dávky státní sociální podpory, které nejsou vyplaceny jednorázově. Dále, a to je pro daný případ nejdůležitější, sem zákon řadí také příjmy, které povinnému (tj. dlužníkovi) nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní. Konkrétně jde o: a) náhradu mzdy nebo platu, b) nemocenské, c) peněžitou pomoc v mateřství, d) důchody, e) stipendia, f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, g) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, h) peněžité plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnuté v souvislosti se zaměstnáním, i) úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazovou rentu a j) dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle občanského zákoníku.
Rozepsané ustanovení, jak ostatně Nejvyšší soud konstatoval, dopadá na všechny příjmy, které mají svou povahou pracovněprávní charakter, nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci anebo jsou poskytovány vedle ní. V daném případě exekutor nařídil výkon rozhodnutí přikázáním náhrad výdajů při pracovních cestách právě s odkazem na výše zmiňované ustanovení. Jinak řečeno podle exekutora náhrady výdajů při pracovních cestách spadaly mezi zmiňované „jiné příjmy“, které bylo možno exekucí srážkami ze mzdy postihnout.
Nejvyšší soud však tomuto výkladu exekutora nedal za pravdu. Připomněl, že ustanovení, jež umožňuje postihnout také „jiné příjmy“, které nejsou mzdou a lze je postihnout výkonem exekuce „srážkami ze mzdy“, vyjmenovává jejich úplný výčet. Jinými slovy, nic jiného, než je uvedeno výše, nelze postihnout exekucí srážkami ze mzdy.
Mějte tak na paměti, že nikdo není oprávněn exekuovat cestovní náhrady, stravné, či jiné náhrady, které vám z pracovněprávního poměru náleží a nejsou vyjmenovány v příslušném ustanovení občanského soudního řádu, jak jsme jej rozebrali výše.