Není vždy potřeba, aby byl dluh plněn věřiteli vždy vcelku. Dle občanského zákoníku, „starého“, ale i aktuálního nového, si strany mohou sjednat plnění ve splátkách. Ustanovení, které takový způsob zániku závazku zakotvuje, dále obsahuje možnost, aby si strany sjednaly tzv. ztrátu výhody splátek, což se v praxi často děje. Jednoduše to znamená, že pokud dlužník nesplnil některou splátku, má věřitel právo žádat o zaplacení celé pohledávky. Podmínky, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, nedávno popsal ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Jak bylo naznačeno, dikce zákonného ustanovení dopadající na zánik závazku plněním dluhu ve splátkách je shodná se „starou“ právní úpravou, tudíž pro účely tohoto článku není rozhodné, zda jste smlouvu obsahující ztrátu výhody splátek uzavřeli do 31. prosince 2013, nebo po 1. lednu 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník. Podmínky, za kterých může věřitel vymáhat splnění celé pohledávky, jsou v obou případech stejné. Jednak je potřeba, aby mezi stranami bylo toto právo, tj. žádat úhradu celého dluhu, pokud dlužník i jen některou část dluhu nesplní, přímo ujednáno. Druhým předpokladem, vycházejícím přímo ze zákona, je, že věřitel může toto právo uplatnit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.
Z uvedeného znění je praktický dopad následující: pan Novák si od své tety vypůjčil 100 tisíc Kč, které je povinen splácet každý měsíc k 15. dni po 5 tisících Kč. Celou dobu řádně splácí, již splatil polovinu půjčené částky. Pak však jednou 15. den v měsíci nezaplatil. Vzhledem k tomu, že byla mezi stranami sjednána tzv. ztráta výhody splátek, je teta oprávněná žádat na svém synovci od 16. dne v daném měsíci, kdy nezaplatil, až do 15. dne v následujícím měsíci úhradu celého zbytku dluhu, v našem případě zbylých 50 000 Kč. Otázkou je, zda a jak se změní situace, pokud se pan Novák pouze opozdil se splátkou, a místo 15. den zaplatí danou splátku 17. den. Jinými slovy, může teta stále na svém synovci žádat úhradu celého dluhu do 15. dne následujícího měsíce, jak předvídá komentované zákonné ustanovení, nebo nikoliv, když už dlužník není v prodlení?
Ani odborná literatura není v názoru na řešení této otázky jednotná. Nejvyšší soud se však přiklání k závěru, že je-li dlužník v prodlení s úhradou dohodnuté splátky v den její splatnosti, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky až do splatnosti další splátky. Toto právo je daný věřitel oprávněn uplatnit bez ohledu na skutečnost, zda dlužník splátku, se kterou byl v prodlení, v mezidobí uhradí, nebo ne. Výrazně se tak v tomto případě přiklání na stranu ochrany věřitelů a doplňuje, že účelem institutu ztráty výhody splátek není ochrana věřitele pouze pro případ, že dlužník neuhradí dohodnutou splátku vůbec, ale i pro případ, že dohodnutou splátku neuhradí řádně a včas.
Pro úplnost je třeba doplnit, že neuplatní-li věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky například prostřednictvím výzvy vůči dlužníkovi, nebo podáním žaloby na plnění u soudu do splatnosti nejbližší další splátky, toto právo mu s řádným a včasným zaplacením další splátky zaniká a vymáhat dále může pouze onu jednu nezaplacenou splátku. Na takové „opomenutí“ věřitele však spoléhat nelze, je proto nasnadě, že věnovat péči řádnému a včasnému placení svých dluhů se vyplácí.