Hledat v komentářích
Výběr pro investory

Článek je zařazen v rubrikách:Zákony|Názory
Může právnická osoba utrpět nemajetkovou újmu?

Může právnická osoba utrpět nemajetkovou újmu?

10.11.2014
Autor:
K trvalkám právnických teoretických prací patří otázka, čím že vlastně je právnická osoba (například obchodní společnost nebo družstvo) a zda i v čem se podobá osobě fyzické (člověku). Jeden ze starších názorových proudů přirovnával právnickou osobu k „člověku blbému“, jenž musel být zastupován jinou fyzickou osobou. Podle další koncepce je právnická osoba pouhou juristickou vymyšleností, fikcí usnadňující obchodní a jiný právní styk.

K otázce z našeho titulku se vyjádřil i návrh zákona (pracovní verze), kterým by se měl měnit zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zjednodušeně řečeno jde o návrh novely nového občanského zákoníku). V něm se doporučuje, aby dosavadní § 135 ObčZ byl doplněn tak, že právnická osoba se může domáhat též odčinění nemajetkové újmy. Důkladná důvodová zpráva k tomu mimo jiné uvádí:  Nový občanský zákoník vypustil oproti dřívější úpravě pravidlo, podle kterého mohla i právnická osoba žádat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, již utrpěla zásahem do svého názvu či pověsti. Důvodem zřejmě byla představa, že právnické osoby jako fiktivní útvar nemajetkovou újmou být stiženy nemohou. To je ovšem představa mylná: jakkoliv právnická osoba sama vskutku nemajetkovou újmu pociťovat nemůže, mohou osoby v ní sdružené pociťovat nemajetkovou újmu zájmů, pro jejichž prosazování byla právnická osoba zřízena. Je dozajista na místě, aby to byla právě právnická osoba, kdo se pro osoby v ní sdružené bude domáhat (nejen) odčinění nemajetkové újmy.

S uvedenou argumentací souhlasím – vždyť neoprávněné poškození dobré pověsti právnické osoby může u jejích pracovníků vyvolávat existenční obavy, roztrpčení i vyžadovat těžko vyčíslitelné výdaje času a energie potřebné k nápravě pověsti. Navíc dodávám, že právnická osoba není zdaleka jen určitou právní fikcí. Jde o reálně existující sociální organismus, jehož reakce jsou v mnohém podobné těm lidským. Ostatně existuje i vědní obor označovaný za psychologii organizace – rozeznává kolektivní subjekty s chováním neurotickým i neutrálně vyrovnaným; optimistickým i opačným;  podniky velmi rezervované k podstoupení rizika, nebo rizikovému chování nakloněné a také právnické osoby agresivního nebo naopak trpitelského typu.

Dost však bylo obecných úvah, uveďme příklad z praxe. Svého času byla v erotickém časopisu uveřejněna fotografie pána, který byl oděn pouze do ponožek, čelenky a dvou prezervativů navlečených na přirození a na jazyku. Snímku pak dominoval slogan „STOP AIDS“, doplněný další výzvou s problematickým vyjádřením i obsahem: „Na pičku vem gumičku“. Takto vylíčeno byla  uvedená fotografie (včetně její slovního doprovodu) nejspíš v rozporu  jen  s dobrým vkusem a některými obecnějšími představami o mravopočestnosti. Právní problém vyvolala však skutečnost, že na zmíněné čelence bylo zřetelně viditelné logo významného mezinárodního podniku, dodavatele vzduchotechnických zařízení. Ten napadl publikaci snímku a tvrdil, že bylo nedovoleně narušeno jeho „právo na informační sebeurčení“; částečně byly znehodnoceny náklady, které vynaložil na vytváření jednotného podnikového grafického stylu a sníženo veřejné mínění o podniku samotném. Dokonce prý se někteří obchodní partneři nad záležitostí podivovali a začali se k podniku chovat odtažitě.

Vydavatel erotické tiskoviny proti tomu namítal, že „předmětná fotografie je uměleckým dílem“ a požívá zvláštní ústavní ochranu. Dále uváděl, že čelenka byla podnikem rozdávána jako reklamní předmět a stala se tak věcí veřejnou. Konečně tvrdil, že ochrana proti AIDS je záslužnou záležitostí, které nemají být kladeny byrokratické překážky.

Podnik oponoval: Fotografie, o kterou se jedná, není uměleckým dílem. I kdyby jí byl tento charakter přiznán, umělecká tvorba nic nezískala tím, že na snímku bylo uplatněno logo určité právnické osoby; ta naopak byla dotčena ve svých zájmech. Měl by se proto uplatnit princip proporcionality konkurujících si hodnot, jako vůdčí rozhodovací zásada v podobných záležitostech. Skutečnost, že čelenka byla rozdávána jako reklamní předmět, neopravňuje k tomu, aby tento předmět byl užíván v nepřijatelných souvislostech. V další korespondenci podnik nepopíral, že kampaň proti AIDS je významná a rád by se na ní podílel, pokud by se uskutečnila v kultivovanější formě, Tento svůj argument podpořil katalogem z mezinárodní výstavy „Plakát v boji s AIDS“. Uplatnil i nárok na náhradu nehmotné újmy.

Případ skončil překvapivě smírem – vydavatel erotické tiskoviny souhlasil, že nehmotnou újmu uhradí v penězích, podnik se spokojil s částkou padesáti tisíc korun. Bylo totiž neúčelným požadovat, aby vydavatel nadále nepublikoval spornou fotografii; k praxi časopisů daného typu patří, že podobné snímky se obměňují. Odstranění závadného stavu tou či onou omluvou by pak spíš celou záležitost „rozmazávalo“.

Vraťme se nyní k zmíněnému legislativnímu návrhu. Pokládám za důvodný požadavek, aby se právnická osoba mohla domáhat odčinění nemajetkové újmy za neoprávněný zásah do svého názvu, pověsti a soukromí. Nevolám však po okamžité novelizaci § 135 ObčZ. I pokud jde o jiná ustanovení tohoto zákona, doporučuji být zatím zdrženlivý v jejich změnách a hledat možnosti rozumné interpretace. Ta přichází v úvahu i s ohledem na úpravu v § 2988 ObčZ. Zde se každé osobě (tj. i osobě právnické), jejíž právo bylo dotčeno nebo ohroženo nekalou soutěží, přiznává mimo jiné i právo na přiměřené zadostiučinění, jakožto nástroj, jímž se typicky nahrazuje nehmotná újma. Současné znění občanského zákoníku tak zřejmě připouští, že i právnickým osobám může vzniknout nemajetková újma. Soutěžně orientované jednání pak lze ve smyslu § 2976 odst. 1 ObčZ chápat značně široce – a fotografie, která byla předmětem zmíněného sporu, hodlala nejen čelit AIDS, pokud to byl vůbec její záměr hlavní. Měla zajisté i účel soutěžní -  činit periodikum zajímavějším pro určitý okruh čtenářů.

Autor je emeritním profesorem Masarykovy univerzity v Brně, přednáší na Metropolitní univerzitě v Praze a je externím spolupracovníkem Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o. 

 


Kocián Šokc Bala	štík
Stránka Právo je společným projektem Patria.cz a advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík, která poskytuje a zpracovává veškeré informace na stránce umístěné; za tyto informace nenese Patria.cz odpovědnost.
Zdroje