Dražba je specifický způsob prodeje. Její podstata spočívá v tom, že vlastnictví (případně jiné právo) k dražené věci přejde na toho, kdo za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku. I když je dražba doposud často vnímaná jen jako řešení exekucí či v souvislosti s prodejem umění, není její využití takto limitováno. Může jít také o dobrovolný způsob, kterým se vlastník snaží věc prodat za nejvyšší cenu. Příslušná právní úprava je ale značně roztříštěná a najdeme ji například v rámci výkonu rozhodnutí podle občanského soudního nebo exekučního řádu, či ve specifických režimech jako v případě cenných papírů. Navíc dobrovolné i nedobrovolné dražby se můžou řídit i zákonem o veřejných dražbách, jsou-li splněny stanovené předpoklady. Zejména musí být vhodně osloven nevymezený okruh osob. Dále musí mít dražebník příslušné oprávnění, přičemž v případě nedobrovolných dražeb prováděných na návrh dražebního věřitele musí dražebník splňovat i další zákonné předpoklady. Seznam těchto dražebníků provozuje Česká pošta pod dohledem Ministerstva pro místní rozvoj a je dostupný online. Výhodou těchto dražeb dle zvláštního zákona je zejména stanovení základních pravidel a vymezeni mantinelů, které v mnoha ohledech chrání dražitele, a kontrola ministerstva nad dodržováním podmínek jejich provádění.

Stanu se příklepem licitátora vlastníkem?

Základní podmínkou nabytí vlastnictví v dražbě dle zákona o veřejných dražbách je příklep licitátora. To ovšem samo o sobě nestačí. Vlastnictví přechází s odkládací podmínkou, že vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě uhradí. Pokud k tomu nedojde, vydražitel se vlastníkem ve skutečnosti nikdy nestal. Další podmínkou nabytí ve veřejné dražbě je to, že musí jít o platnou dražbu. Neplatnost bude přitom spíše výjimečná, což potvrzuje i skutečnost, že za poslední rok bylo evidováno jediné rozhodnutí o neplatnosti veřejné dražby. Oprávněné osoby se totiž neplatnosti můžou domáhat pouze do tří měsíců ode dne konání dražby a pouze ze zákonem stanovených důvodů. Navíc, jak shledal i Nejvyšší soud, neplatnost musí prohlásit soud na zvláštní návrh, nemůže ji posoudit jako otázku předběžnou v jiném řízení.

Jistoty a obavy

Veřejná dražba je jeden z nejjistějších způsobů nabytí, jelikož z právního hlediska jde o tzv. originální titul. To se projeví tak, že vydražitel danou věc získává nezávisle na předchozích vlastnících. I v případě, že by se později ukázalo, že například smlouva, na základě které předchozí vlastník věc koupil, je neplatná, není to pro vlastnictví vydražitele vůbec relevantní, byl-li v dobré víře, že věc draží řádně.

Mírnou nejistotu pro vydražitele v případě nemovitých věcí představují restituce. Nejvyšší soud totiž dospěl k závěru, že příklep licitátora a nabytí v dražbě, které bylo učiněné v rozporu s ustanovením zákona o půdě, je absolutně neplatné. V konkrétním případě by mělo být posuzováno, zda vydražitel zachoval tzv. běžnou opatrnost. Informace ohledně případných restitucí lze získat na základě žádosti na Pozemkovém úřadě, který je sděluje v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím.

Na druhou stranu je nutné také zmínit, že vydražitel v zásadě nabývá věc „jak stojí a leží“.  Pokud dražební vyhláška nestanoví jinak, u dražby dobrovolné navrhovatel odpovídá pouze za vady, na které včas neupozornil i přesto, že o nich věděl. Pokud se tedy například na vydražené věci ukážou nedostatky, vydražitel nebude moci, až na výjimečné případy z tohoto důvodu odstoupit, požadovat jejich odstranění ani se domáhat slevy ze zaplacené ceny. U dražby nedobrovolné navrhovatel dokonce neodpovídá za případné vady věci vůbec. Z pohledu dražitele je proto důležité podrobně sledovat popis věci v dražební vyhlášce, jelikož by se mohl domáhat svých práv v důsledku rozporu těchto údajů se skutečností.

Elektronické dražby pořád spíše mimo regulovaný režim

Již více než rok a půl je možné provádět elektronické veřejné dražby movitých i nemovitých věcí. Jediný příslušný paragraf zákona o veřejných dražbách se ale od počátku své účinnosti potýká s kritikou dražebníků i odborné veřejnosti. Od ledna 2014 došlo k jeho novelizaci a mírnému uvolnění, kdy dražebníkem již nemusí být pouze osoba, která splňuje přísná kritéria pro provádění nedobrovolných dražeb. Elektronické dražby jsou i přesto nadále často prováděny mimo režim zákona o veřejných dražbách. Občanský zákoník totiž umožňuje provádět i v zásadě neregulované aukce nebo dražby. Ani na jedny se neuplatní zvláštní úprava, což znamená například větší volnost stran a snížení nákladů na povinné úkony. Na druhou stranu zde chybí transparentnost a dohled veřejných orgánů.