Inflace jako lék na dluhy? Další pohroma pro chudé

Jak se zbavit dluhového břemene? Pokud jste stát a emitujete obligace ve vlastní měně, máte jednoduchou možnost: roztočit kolo inflace. O téhle možnosti otevřeně hovoří třeba Paul Krugman nebo Olivier Blanchard. Jelikož většina dluhopisů je vypsaná na konkrétní částky, rychlejší růst cen snižuje jejich reálnou hodnotu. Mnoho investorů se domnívá, že vlády se nakonec cestu vyšší inflace zvolí, proti čemuž se ti nejpodezřívavější zajišťují nákupem zlata.

Podle Davida Zervose z konzultantské firmy Jefferies už s touto možností některé země nejen koketují. Spojené státy, tvrdí Zervos “, zvolily starý dobrý způsob snižování hodnoty své měny a likvidace věřitelů (z nichž většina sídlí mimo USA). Praktikovali jsme to v průběhu naší víc než 200 let staré historie a uděláme to určitě znovu.“

Otázkou dopadů proinflační politiky na jednotlivé složky obyvatelstva se zabývá zpráva Institutu fiskálních studií, která čerpá z britské zkušenosti posledních deseti let. Pro současný vzestup cen je charakteristické, že se soustřeďuje do segmentů potravin a energií, což jsou dvě položky, které tvoří relativně větší část spotřebitelského koše chudších lidí. Proto domácnosti s nižšími příjmy pociťovaly v posledních letech vyšší inflaci než ty s vysokým disponibilním důchodem. Nejvíce se zdražování dotklo důchodců žijících o samotě. Zdá se, že tento trend nyní zesiluje. Mezi lety 2008 a 2010 činila inflace pro 20 % nejchudších 4,3 %, zatímco nejbohatší pětina zkoumaného statistického souboru zaznamenala jen 2,7% inflaci.

Uvedené údaje se sice týkají Velké Británie, ale sloupkař Buttonwood se domnívá, že jejich výklad lze zobecnit. Poslední dekáda se nesla ve znamení snižování relativních cen průmyslových výrobků, jejichž produkce se přesouvala do zemí s nižšími výrobními náklady (hlavně do Asie). Lidé s vyššími příjmy levnější ploché televizory, iPady nebo snowboardy jistě uvítají, ale ti chudší si uvedené položky nemohou dovolit tak jako tak. Navíc, řada z nich mohla ztratit práci právě v důsledku migrace továren do Číny.

Jiná věc je, jak se efekt vyšší inflace promítne do úspor, jejichž hlavní penzum náleží těm movitějším. Zde je dopad smíšený. Nejbohatší vrstvy vydají na spotřebu zhruba polovinu příjmu, takže se spotřebitelská inflace dotýká jen této části. Většina jejich majetku je uložena v akciích a nemovitostech, které jsou vůči inflaci chráněny lépe než peníze na bankovních kontech. Na těch soustřeďují úspory spíše střední příjmové vrstvy. Uvedené rozložení se nicméně liší stát od státu. Třeba v Česku mají lidé 90 % úspor uložených na běžných účtech a termínovaných vkladech a při současných nízkých sazbách je i slabá inflace kolem 2 % připravuje o tisíce korun ročně.

(Zdroj: Buttonwood´s notebook)