Ruský plyn, dříve vysoce žádané a téměř nedostatkové zboží, začíná mezi evropskými spotřebiteli zřejmě ztrácet na atraktivitě. A Gazpromu začínají utíkat zákazníci, i ti kdysi nejvěrnější. K Chorvatsku, které letos přestalo odebírat veškerý zemní plyn z východu (s Gazpromem mělo sjednáno smlouvu na 1 mld. m3 ročně, nyní jej bude odebírat od italského ENI), se přidalo Bulharsko.
Navzdory uzavřenému dlouhodobému kontraktu na dodávky chce Sofie do několika let radikálně omezit import z Ruska – z nynějších 2 mld. m3 na maximálně 0,5 mld. m3 ročně. Výpadek hodlají Bulhaři nahradit zvýšením vlastní těžby, dodávkami z Turecka a také nově objeveným plynem v nekonvenčních břidlicových ložiskách. Gazprom se k iniciativnímu přístupu dlouholetého zákazníka vyjádřit odmítl. Neoficiálně to považuje za bluf.
Bulharsko patřilo v Evropě dlouhou dobu k relativně prorusky orientovaným státům. Obě země pojí krom slovanského jazyka i silné obchodní vazby (Rusko je druhým největším obchodním partnerem Bulharska). Jedním z největších plátců daní v zemi je ruský ropný koncern . Víc jak 200 tisíc Rusů, kteří každoročně zavítají na prosluněné pláže Varny či jiných černomořských letovisek, přináší ekonomice slušné devizové příjmy i zaměstnání pro desítky tisíc lidí v turistickém byznysu. O tom, že země je z 80 % závislá na importech ruského plynu, ani nemluvě.
Právě zemní plyn se ale stal příčinou výrazného ochlazení bilaterálních vztahů, a to poté, co v lednu 2009, uprostřed dalšího kola rusko-ukrajinských tahanic, bulharské domácnosti zažily skutečnou „ruskou zimu“. Balkánská země tehdy rychle vyčerpala všechny zásoby (a že jich nebylo mnoho) a po odstavení průmyslových podniků přišla řada i na obyvatele sídlišť, kteří se předtím ve vyprázdněných regálech obchodů s elektronikou marně snažili najít poslední přímotop.
Definitivní obrat přišel s kabinetem Bojka Borisova, který se k moci dostal po parlamentních volbách v létě roku 2009. Nová vláda k dříve dojednaným rusko-bulharským projektům přistupuje s velkou rezervovaností, což názorně dokládá případ opakovaně odkládané stavby jaderné elektrárny Belene (více v článku ZDE), již má realizovat ruský státní podnik Atomstrojexport (uchází se i o zakázku na dostavbu Temelína), nebo náhlé váhání nad účastí v rusko-italském projektu plynovodu South Stream. Zadrhly se také plány na výstavbu ropovodu z přístavu Burgas do řeckého Alxandroupolisu, který by ruským exportérům umožnil obejít přetíženou Bosporskou úžinu. Nyní dává Sofie najevo, že riziko opakování scén z ledna 2009 už nehodlá podstupovat a že se závislosti na ruském plynu chce zbavit úplně.
Celková spotřeba osmimilionového Bulharska není v evropském měřítku nijak závratná. S 2,5 miliardami kubíků ročně nedosahuje ani třetinu české. Ani snížení odbytu o 1,5 miliardy kubíků by pro Gazprom z čistě obchodního hlediska nebyla velká rána. Ruský kolos dodává do Evropy ročně přes 150 mld. m3 plynu a miliarda kubíku se v takovém množství snadno ztratí. Ze strategického úhlu pohledu by to ale problém byl. Bulharsko by se stalo prvním ze států bývalého sovětského bloku, který se dokázal zbavit vysoké závislosti na ruských energetických surovinách a snížit ji pod 30 procent, což je obzvlášť u plynu slušný výkon.
V první řadě sázejí Bulhaři na domácí těžařskou firmu Direct Petroleum, která v nejbližší době začne zkoumat ložiska kolem Loveče (v centrální části země). Tamní zásoby jsou odhadovány na zhruba 10 mld. m3 a podle ministra energeticky Trajčo Trajkova by se do „roka dvou mohlo začít těžit kolem 1 mld. kubíků ročně“. Vláda také plánuje stavbu plynovodu do Turecka, kterým by mohla být ročně přepravena další miliarda kubíků plynu, tentokrát z Ázerbájdžánu, „už v roce 2012“. Počítá se také s plynovody z Rumunska a Řecka. Ministr neopomenul zmínit plynovod Nabucco, který by měl do Evropy přivádět plyn z Ázerbájdžánu, Iráku a střední Asie. Do dvou až tří let se tak Bulhaři chtějí zrušit dlouhodobý kontrakt s Gazpromem.
Nejde o první podobné oznámení. Trajkov už dříve avizoval, že závislost na Rusku skončí díky těžbě plynu z břidlicových ložisek v oblasti Novi-Pazare (na severu země). Byl vypracován plán rozvoje ložisek, do nichž hodlá americký koncern (105,08 USD, -0,04%) vložit 30 mil. USD. Projekt ale narazil na stížnosti ekologů a parlamentní opozice kvůli obavám z kontaminace podzemních vod a znečištění půdy.
(Zdroje: Kommersant, HN)