V době, kdy dávám dohromady tuto úvahy, je známo, že americké gangy šesti a více se na zvýšení dluhového limitu zatím nedohodly. Prezident Obama i Republikáni prý chtějí s novými návrhy přijít během pondělka. Ať již se ale v následujících dnech a hodinách stane cokoliv, asi má cenu si krátce shrnout, co by se v principu stalo, kdyby limit nebyl včas zvýšen.
Pokud bude dosaženo dané hranice dluhu, záleží na tom, co bude vláda v této situaci brát jako prioritu – věřitele, nebo občany (tedy „provozní“ výdaje). Dá se čekat první možnost. Dluh, jemuž bude končit splatnost, bude nahrazen novými dluhopisy – k překročení limitu nedojde. Problém ale je s platbami úroků. Protože USA dosahují schodku primární bilance – jsou v červených číslech již na „provozní“ úrovni, tato ztráta a i úroky jsou spláceny penězi plynoucími z emise nových dluhopisů. Ta bude zastavena, je tu tedy volba, zda neplatit úroky, či namísto nich neplatit odpovídající velikost provozních výdajů. Tedy zda omezit provozní výdaje na ty, které nekryje vydávání nových dluhopisů (kryjí je příjmy) a ještě z nich ukrojit na splátku úroků. Pravděpodobná je tato druhá možnost. Situace by tak v kostce vypadala tak, že dluh bude refinancován dluhem novým, úroky budou placeny „úsporami“ z již tak osekaného provozu.
Směr dopadu výše uvedeného na již tak anemické oživení USA je jasný, pro hrubý odhad teoretického efektu si vezmu na pomoc čísla ekonomů z Natixis. Primární bilance v první polovině roku dosáhla hodnoty - 985 miliard dolarů, celkové výdaje 3.480 miliard dolarů, úrokové platby 289 miliard dolarů. Jen v srpnu by pak podle odhadů musela vláda kvůli pokrytí primárního deficitu omezit výdaje asi o 100 miliard dolarů, k tomu musí zaplatit úroky (dále snížit provozní - primární výdaje) ve výši 38 miliard dolarů. Roční nominální HDP dosahuje kolem 14,6 bilionů dolarů.
Uvedené nepočítá se sezónním efektem, multiplikátory a hlavně s tím, že by výnosy vládních dluhopisů v takové situaci pravděpodobně začaly rychle růst. Ekonomiku by sice uvedené škrty ve výdajích poslaly dolů, což obyčejně vede k poklesu výnosů vládních dluhopisů, za bezpečné útočiště by ale USA již asi neplatily. Za zdůraznění stojí to, že Fed by v této situaci sice teoreticky mohl zvýšit nákupy dluhopisů, ale jen těch stávajících a těch refinancujících. Jinak řečeno, s limitem samotným jeho nákupy nic neudělají.
A vlastně se celou dobu věnuji podružnému problému vlivu na americkou ekonomiku. Co vše by potenciální nezvýšení limitu mohlo rozpoutat v ekonomice světové (snižování ratingu, vytlačení či dobrovolný odchod některých investorů z trhu amerických dluhopisů, dolar...), si zatím netroufám dát na papír (obrazovku).
V jednom z posledních článků jsem poukázal na to, jak pýcha předchází pád i ve světě ekonomie a financí – byly např. doby, kdy západ poučoval Asii o tom, jak správně vést státní finance. A poslední roky a měsíce slyšela ze strany USA podobnou rétoriku Evropa. Život ale přináší hezké zvraty, jak ukázaly poslední dny. Nyní v té podobě, že Evropa se snad pomalu začíná stavět konstruktivněji ke své krizi (viz Eurogedon se zatím nekoná), zatímco USA, kde vyjednávají jen dvě strany, mají problém s triviální dohodou (ve srovnání s tím, čemu čelíme na starém kontinentu). Mustr „pýcha – pád“ by napovídal, že dosažení této dohody ještě nebude tak lehké. Věřit tomu, že se to skutečně nepodaří a naplní se výše uvedené, je ale zatím těžké.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.