Myšlenka na to, jak by vypadal exit některé z členských zemí z eurozóny, se opět vtírá do hlav investorů pří pohledu na růst výnosu 2letého řeckého dluhopisů na 55 % (10letého na 20 %) a neschopnost země plnit závazky dohodnuté s věřiteli. (Více v článku ZDE.) Hlavní ekonom Bank přiznává, že odchod Řecka (nebo jiné členské země) z eurozóny je možný, ale označil ho za „téměř nepředstavitelný“, protože by měl více než dramatické důsledky.
„Každá smlouva sestavná podle řeckého práva je vedena v eurech. Každý věřitel by tak měl pohledávku vůči dlužníkovi, který by najednou měl veškeré příjmy v drachmách. Došlo by k bankrotům napříč soukromým sektorem a k naprostému chaosu,“ načrtává návrat Řecka od eura zpět k vlastní měně Erik Nielsen, vedoucí ekonomický tým banky .
Podle dřívější analýzy týdeníku Economist by pro zabránění finančnímu kolapsu musela být drachma zavedena naráz a plošně. Řecká centrální banka by musela velmi rychle do oběhu dostat značné množství nové hotovosti, dále stanovit úrokovou míru, inflační cíl, a hlavně oficiální směnný kurz vůči hlavním světovým měnám. Pak by podle ekonomů došlo k rychlému oslabování staronové řecké měny. Devalvace by ovšem znehodnotila úspory Řeků, a nešlo by tak vyloučit sociální bouře a vleklé soudní sporu. Na druhou stranou s vědomím těchto dopadů je zřejmé, že tento krok musí opravdu přijít zcela nečekaně a okamžitě, jinak by nastal run na banky a odliv peněz z Řecka (sledovatelný v zemi již delší dobu).
Ještě horší by byl dopad pro (většinou) evropské banky držící ve svých portfoliích řecké dluhopisy – přišly by pravděpodobně o všechny půjčené peníze a pro podle tajné zprávy by si vynutily další kolo vládních záchranných půjček (detaily naleznete ZDE). Kurz drachmy by navíc stále více zadlužené vládě prakticky znemožnil v eurech denominovaný dluh splatit. Nicméně miliardové odpisy expozic vůči dluhu Řecka, které evropské banky zahájily již v prvním pololetí, naznačují, že bankovní sektor si je možného rizika vědom.
Země, která by opustila eurozónu a nedokázala by dostát svým závazkům, by následně nemohla spoléhat na další štědrost věřitelů. Mohla by však podle hlavního ekonoma Bank začít (po vzoru zadluženého amerického státu Kalifornia v roce 2009) vydávat s určitým diskontem jakési dlužní úpisy (IOU z anglického "I owe you"), kterými by financovala vládní nákupy a zaměstnance veřejného sektoru.
Nemluví se však jen o možném odchodu Řecka. Zaměstnanci v celé Itálii dnes na osm hodin zastavili práci na protest proti úsporným opatřením vlády Silvia Berlusconiho. Komentátoři tak nyní častěji zmiňují i obavy o schopnost Itálie přestát sociální i politické tlaky pod vedením jednoho z nejbohatších lidí v zemi s pošramocenou pověstí. „Představte si přitom, o kolik více nepořádku by zde bylo, kdyby měl Berlusconi navíc i úplnou kontrolu nad měnovou politikou Itálie,“ vyjádřil se o budoucnosti země mimo eurozónu Stephen Gallo, hlavní analytik Schneider Foreign Exchange.
„Nejdůležitější je vrátit se zpět do období, kdyby byla dojednána maastrichtská kritéria,“ odvolává se Simon Derrick hlavní, měnový stratég Bank of New York Mellon, na základní kameny bloku zemí platících eurem s tím, že už tehdy bylo nevyhnutelné neplnění některých ze stanovených cílů. „Kdo sledoval Itálii v osmdesátých a devadesátých letech, musel mít již velmi silný pocit, že to nezvládnou.“ Podle názoru Derricka jsme tak ještě neviděli to nejhorší z této krize v Evropě.
Poslední vývoj na evropské politické scéně navíc naznačuje, že i evropské politické špičky si začínají uvědomovat reálnost možného odchodu některého z členů z eurozóny. Včera se přestala kategoricky stavět proti odchodu Řecka z eurozóny německá kancléřka Angela Merkelová (více ZDE), dnes totéž připustil šéf jedné z německých vládních stran (CSU) Horst Seehofer. Nizozemská vláda potom nyní navrhla, že země Evropské měnové unie, které porušují rozpočtová pravidla, by měly dostat možnost odejít z eurozóny. Nizozemsko bude v rámci dnes představeného plánu také prosazovat zpřísnění sankcí za porušování pravidel pro rozpočtové deficity a státní dluhy, řekl v parlamentu nizozemský premiér Mark Rutte.
(Zdroj: CNBC, The Economist, Bloomberg, čtk)