Lidé jsou schopni snášet neúspěch a porážku, pokud se jim dostává odpovědi na otázku: „proč“. Spousta z nás dnes sedí před obrazovkou svých komputerů (a nepatří mezi ně jenom amatéři jako já, ale i celá řada renomovaných profesionálů) a snaží se přijít na to, proč se trhy chovají, jak se chovají. Období klidu a míru jsou ze dne na den střídána periodami beznaděje a strachu, kdy se trhy rizikových aktiv potápějí do závratných nížin, jakoby se blížil konec světa. Staré modely chování přestávají fungovat, což ještě více přilévá olej do ohně paniky. Jak už jsem zmínil, k tomu, aby se člověk uklidnil nebo aspoň našel pevný bod v chaosu okolního světa, musí mít k dispozici jednoduchou logickou kostru, na základě které by byl schopen analyzovat chování trhů na období delší než dvě hodiny.
První, hlavní obava, která se po posledních turbulencích nutně probudila v každé traderské dušičce, je, že tradiční monetární nástroje k ladění ekonomického cyklu, mezi něž patří zejména snižování a zvyšování úrokové sazby centrálními bankami, pomalu a jistě (teď mluvím o ekonomice vyspělých zemí) ztrácejí svoji funkčnost. S tím, jak se výnosy státních dluhopisů zemí, které byly ušetřeny nájezdu spekulantů a těší se statutu bezpečného přístavu, pomalu blíží k nule, snižuje se vliv úrokových sazeb na reálnou ekonomiku. Tážu se proto, jakým způsobem centrální bankéři dokážou zastavit a obrátit trend poklesu HDP? Pokud již nemají k dispozici tradiční nástroje, čeká nás spirálová imploze celého ekonomického systému ne nepodobná a možná ještě horší než velká deprese z let třicátých? Je situace opravdu tak špatná? Pokud ano, jsou veškerá slova marná. Pokud ne, jsou i jiné možnosti?
Předchozí sloupky naleznete ZDE.
V jednom ze svých dřívějších článků jsem se snažil nastínit myšlenku, že s tím, jak se snižuje role úrokové sazby, zvyšuje se role jiného mechanismu, který je založen na negativní zpětné vazbě, představované rostoucími cenami komodit, zejména energetických, jež mají za následek destrukci poptávky. V první půli letošního roku dosáhla cena ropy WTI úrovně 110 USD/barel. Americký spotřebitel narazil na svůj práh bolesti, přestal konat k čemu ho zavazuje jeho jméno a růst amerického HDP se zastavil. Konsekvence tohoto jevu cítíme doteď. K podobnému obratu došlo taktéž v roce 2008, kdy ropa dosáhla úrovně 147 USD/barel. Současné turbulence se svádí na evropskou dluhovou krizi, avšak na destruující vliv vysokých cen komodit na spotřebu se dost zapomíná. Asi proto, že to není tak mediálně vděčné téma.
Americký spotřebitel tímto dokázal, že je stále rozhodujícím faktorem ve světové ekonomice. Pozitivní zprávou v záplavě všech katastrofických scénářů proto je, že spolu s akciemi padají i ceny komodit, což by mělo dříve nebo později přinést jakés takés uklidnění do mysli amerického spotřebitele. Pokud bude podpořeno přiměřenou akcí typu QE ze strany Fedu, mohlo by přinést i obrat na dnes tak zoufale vypadajících trzích.