Komodity jako indikátor: Globální ekonomika zpomaluje, Evropa na hraně recese

Množí se důkazy zpomalování globální ekonomiky. Přestože na další recesi to stále nevypadá, můžeme se tímto směrem pohybovat. Na svém blogu to uvedl Ed Yardeni. Jeho oblíbeným indikátorem globální ekonomické aktivity je komoditní index CRB Raw Industrials, jehož vývoj se mu nelíbí. Index se totiž minulý týden propadl o 4,3 %, v čele propadu stály průmyslové kovy. Jeho hodnota se však stále nachází 3,4 % nad úrovní předchozího cyklického maxima dosaženého v dubnu 2008 a 17,3 % nad minimem dosaženým v únoru minulého roku. Tam podle Yardeniho pravděpodobně najde úroveň podpory. Graf ukazuje vývoj indexů CRB Raw Industrials a S&P 500 Transportation Index, mezi nimiž panuje vysoká korelace:



Zatímco Yardeni má obavy z vývoje cen komodit a globální ekonomiky, Gavyn Davies na svém blogu píše, že eurozóna již stojí na pokraji recese:

Evropská dluhová krize nyní představuje ten nejpalčivější problém světové ekonomiky. Minulý týden se objevily neklamné známky toho, že krize finanční se mění na ekonomickou. Hodnoty PMI klesly v eurozóně pod hodnotu 50 a spotřebitelská důvěra se prudce propadla. Průzkumy sice nadále ukazují, že ve třetím čtvrtletí by růst HDP měl dosáhnout 0,3 %, předstihové komponenty dat ale naznačují, že ve čtvrtém čtvrtletí hrozí negativní růst. Recese v Evropě by pak porušila tradici, v jejímž rámci přichází pokles evropské ekonomiky několik čtvrtletí po poklesu v USA.

Co způsobilo pokles aktivity v eurozóně? Vždyť ceny ropy klesají a finanční podmínky se téměř nezměnily, přestože došlo z dnešního pohledu k mylnému zvýšení sazeb o 50 bazických bodů Evropskou centrální bankou. Jedním z důvodů je fiskální utahování, které dosáhlo asi 2 % HDP a které znamená varování pro Spojené státy. Hlavní roli ale jednoznačně hraje „krize kompetence“, která doprovází krizi dluhovou.

Zprávy z médií naznačují, že Německo s Francií se už probouzejí. Možná budou tyto země ochotny přistoupit k dramatičtějším krokům než v minulosti. Mezi ně může patřit větší default Řecka, při němž by soukromý sektor nesl velkou část ztrát. Následně by bylo třeba navýšit kapitál bankám a v rámci prevence proti šíření nákazy nakupovat italské a španělské dluhopisy. Nicméně se nezdá, že by Německo bylo ochotno navýšit prostředky EFSF.

Zůstává tak možnost použití rozvahy ECB tak, jak minulý týden navrhoval Tim Geithner. ECB by mohla nově vytvořenému záchrannému fondu EFSF poskytnout půjčky. Tento fond by pak mohl nakupovat dluhopisy v mnohem větším objemu; proti ztrátám by ECB byla kryta vlastním jměním fondu, které by poskytly země eurozóny. Pokud by vlastní jmění krylo ztráty až do výše čtvrtiny hodnoty dluhopisů, fond by mohl disponovat prostředky až ve výši 2 bilionů eur, což by bylo více než dostatečné. Stále je tu ale potenciál budoucích fiskálních transferů, i když by byly velice maskované. A ECB by poskytla svou rozvahu pro nákup vládních dluhopisů, což by se velmi blížilo přímé monetizaci fiskálních deficitů. A to prezident Bundesbanky Weidmann minulý týden jednoznačně odmítl. Doposud tedy v podstatě nic nenaznačuje, že by Německo takové řešení zvažovalo.

(Zdroj: Blogy Eda Yardeniho a Gavyna Daviese)