V České republice se již 18 měsíců neměnily úrokové sazby centrální banky a s velmi vysokou pravděpodobností se tak nestane ani po dalším jednání bankovní rady ČNB. Zhodnocení ekonomické situace, výhled na příští rok ani postoje centrálních bankéřů tomu nenahrávají.
Inflace ve spotřebitelských cenách se stále drží pod dvěma procenty, která jsou cílem centrální banky. Jádrová inflace je vlastně deflací a to již více než dva roky. Inflační očekávání a požadavky na růst mezd se naštěstí odvozují spíše od celkové inflace, takže české ekonomice nehrozí pád a uvíznutí do deflační pasti.
V tom kontextu se dá říci, že přichází vhod zvýšení snížené sazby DPH, které popostrčí inflaci zhruba o procentní bod výše a ta by se tak měla po celý příští rok držet v blízkosti tří procent. Dražší potraviny a další zboží a služby jistě nikoho nepotěší (kromě ministra financí), ale je lepší zvyšovat DPH v době nízké inflace než při rychlém růstu cen.
Vysvětlení nízké inflace, a to nejen v historickém kontextu ale i ve srovnání s okolními zeměmi, leží v domácí poptávce Spotřeba domácností klesla v meziročním srovnání v 1. a 2. čtvrtletí a zlepšení se nejspíše nedočkáme ani u dat za 3. kvartál. Vládní sektor už druhým rokem šetří a vzhledem ke stavu rozpočtu ještě nějakou dobu šetřit bude. Investiční výdaje firem se sice zotavily, stále ale výrazně zaostávají za předkrizovou úrovní. Aktuálně jsou o 11 procent nižší než ve 3. čtvrtletí 2007, kdy investiční aktivita dosáhla vrcholu.
Starosti centrální bance nemusí dělat ani kurz koruny. Česká měna sice mírně zaostává za prognózou ČNB (24,20 vůči euru na konci 3. čtvrtletí). Nejde o nic překvapivého ani dramatického. Kurz koruny vůči euru při stoupající averzi k riziku klesá (120denní korelace s indexem VIX aktuálně činí 0,54), reaguje ovšem méně než forint (0,66) nebo polský zlotý (0,77). Historická volatilita kurzu v posledním roce, stejně jako implikovaná volatilita v opcích na korunu, patří mezi nejnižší na devizových trzích ve světě. Při ochlazování hospodářského růstu za hranicemi české ekonomiky je navíc slabší kurz měny výhodou.
Bankovní rada by měla při svém rozhodování k dispozici novou makroekonomickou prognózu. ČNB doposud předpokládal, že se HDP v příštím roce zvýší o 2,2 procenta. Tento předpoklad patrně vezme za své. Ministerstvo financí již avizovalo, že svůj odhad růstu ekonomiky pro rok 2012 přiblíží prognózám německé ekonomiky (růst HDP o 1,0 procento). ČNB nejspíš vykročí stejným směrem.
Změny v měnové politice se nedají očekávat ani od ostatních centrálních bank. Polská i maďarská centrální banka přešly do vyčkávacího módu. Fed slíbil vydržet se současnými sazbami do poloviny roku 2013. ECB má plné ruce práce s dluhovou krizí, dodávkami likvidity do finančního sektoru a intervencemi na trhu s italskými a španělskými dluhopisy. Pokud k tomu přičteme znatelně slábnoucí růstový moment ekonomiky, jeví se letošní dvojí zvýšení úrokových sazeb jako hrubá chyba měnová politiky (stejně jako zpřísnění měnové politiky v červenci 2008). Očekává se, že ECB začne svou politiku korigovat ještě do konce letošního roku a postupně sníží svou hlavní sazbu o 50 bazických bodů zpět na 1,0 procento.
Shrneme-li všechny argumenty, je zřejmé, že pravděpodobnost změny úrokových sazeb ČNB je nyní minimální. V případě dalšího posunu scénářů vývoje ekonomiky směrem k horšímu, nelze vyloučit úvahy o jejich možném snížení, jak naznačil guvernér ČNB Miroslav Singer. Otázkou je ovšem efektivita takového kroku, jak upozorňují někteří jeho kolegové z bankovní rady ČNB.
Celou analýzu si mohou klienti Patria Plus stáhnout v PDF formátu ZDE