Spojené státy se po druhé světové válce nemusely ubírat stejným směrem jako další významné světové ekonomiky. Jejich hospodářství nebylo poničeno válkou, a tudíž si nemusely projít obdobím úspor a utahování opasků. K tomu se přidal nový způsob ekonomického myšlení ovlivněný keynesiánstvím. Výsledkem byl rozšířený názor, že hlavním motorem ekonomiky bude spotřeba a s ní spojený růst úvěrů, zejména spotřebitelských. Pro VOX to uvedl historik Sheldon Garon z Princeton University.
Vývoj, který nastal po roce 1945, tak změnil způsob spoření Američanů, který Garon nazývá „úspory přes nemovitosti“. Určitý zlom nastal kolem roku 1980. Do té doby se totiž zdálo, že růst úvěrů je udržitelný, po tomto roce se však v důsledku horší schopnosti splácet úvěry a vlivem některých regulačních kroků zhoršila dosavadní „mimořádná dostupnost úvěrů“. V roce 2008 pak přišel kolaps cen nemovitostí, mnoho domácností se stalo vysoce předlužených a model spoření přes nemovitosti se úplně zhroutil.
Garon se domnívá, že v mnoha zemích na rozdíl od USA dlouhodobě funguje „institucionální podpora úspor drobných střadatelů“. Spořící účty obyvatel tam představují „politický a sociální cíl“. Ve Spojených státech tato podpora úspor na rozdíl od Japonska, Jižní Koreje či evropských zemí neexistuje a za cíl považována není. V uvedených státech naopak panuje mnohem nižší ochota k přílišné dostupnosti úvěrů. „Zejména ve střední Evropě se uplatňuje přísný postup směrem k těm, co se příliš zadluží. Očekává se tam, že s postupem času všechny své dluhy splatíte, tresty jsou přísné. V USA jsou zákony týkající se osobního bankrotu naopak poměrně liberální,“ uvedl historik.
Průzkum mezi americkými domácnostmi s nižšími příjmy podle Garona ukazuje, že si téměř nespoří na důchod; veškeré jejich úspory jdou na položky typu oprava auta. „Němci spoří na to, aby si mohli něco koupit. Pro Američana je to nepochopitelné, ten použije svou kreditní kartu,“ uvedl historik. Americká praxe podle něho ukazuje, že absence záchranné sociální sítě a podobných programů nezvyšují úspory obyvatelstva, ale naopak: V Německu, Francii, Belgii a dalších zemích, kde tyto systémy fungují, jsou úspory vysoké, v USA jsou naopak minimální jak úspory, tak tyto programy.
Garon poukázal i na fakt, že velká část Američanů „šla na akciový trh, aby si naspořila na důchod, jenomže měla jen velmi nejasnou představu o riziku“. Ke změně by mimo jiné mělo přispět vzdělávání a regulace v oblasti spotřebitelských financí. Návrat ke společnosti, kde mají úspory větší význam, ještě v USA nenastal, i když míra úspor se zvýšila. Zejména domácnosti s nižšími příjmy jsou totiž „v zoufalé situaci“.
(Zdroj: VOX)