Téměř všichni souhlasí s tím, že fiskální situace v některých vyspělých ekonomikách se nalézá v dosti špatném stavu, který vyžaduje řešení. Jak rychle by ale za současných podmínek měl posun probíhat? MMF již delší dobu tvrdí, že poměr dluhu k HDP by se měl snižovat postupně a soustavně. Riziko sebou nese příliš pomalý i příliš rychlý proces oddlužení. V prvním případě hrozí ztráta tržní důvěry a fiskální krize, v druhém přímé poškození růstu. Obávám se, že v současné době probíhá proces oddlužení možná příliš rychle.
Podle analýzy Fiscal Monitor by měly vyspělé země v letech 2011 – 2012 snížit své deficity v průměru o dva procentní body HDP. V eurozóně by to mělo být ještě více – asi tři procentní body HDP. Pokud by ekonomika dosahovala rozumného růstu, tento pokrok by byl v pořádku. Momentálně je ale ekonomika slabá a hodně rychlé snižování deficitů může její oživení ohrozit.
Někteří přirovnávají snižování deficitů k polykání hořké medicíny, u kterého je vždy nejlepší provést ho co nejrychleji. Podle tohoto tvrzení by agresivní utahování mělo být trhy odměněno poklesem výnosů vládních dluhopisů. Pokles růstu je zde prostě jen cenou placenou za dosažení fiskální důvěryhodnosti. Alespoň během této krize se však trhy chovají mnohem složitěji. Nelíbí se jim deficity a velké zadlužení, zrovna tak ale nemají rády nízký růst. Ani nedávné snížení ratingu některých zemí v eurozóně neodráželo jen obavy z fiskální situace. Některé studie MMF jasně ukazují, že k poklesu sazeb vede nízký dluh a deficity, zároveň však také rychlejší krátkodobý růst ekonomiky. Pokud růst klesne pod určitou hranici, sazby mohou dokonce i přes pokles deficitů vzrůst. Čím více tedy fiskální utahování poškozuje růst, tím více bude působit na rozšíření rizikových spreadů dluhopisů.
Některé rozvinuté země mají již nyní omezený přístup k financování a nemohou tedy volit jinak, než okamžitě snižovat deficity. Nicméně obnovení tržní důvěry nemůže být založeno pouze na fiskálním utahování. Významné jsou strukturální reformy zvyšující konkurenceschopnost a růst. Stejně tak je klíčová podpora zemí, které procházejí reformami. Trhy nakonec na zlepšený fundament zareagují, chvíli to však může trvat. U zemí, které mají volbu, by se mělo utahování v případě zpomaleného růstu odložit. Takové země v eurozóně najdeme, a patří sem i Spojené státy. Současná politika by vedla ke snížení deficitu v roce 2012 o dva procentní body HDP. Šlo by o největší změnu za posledních čtyřicet let, a to je příliš. Závěr zní tedy takto: Pokud nemusíte utahovat, neutahujte.
Uvedené je výtahem z „Fiscal adjustment: Too much of a good thing?“, autorem je Carlo Cottarelli, ředitel sekce fiskálních reforem v MMF.
(Zdroj: VOX)