Sdílení dluhů v eurozóně na jedné straně nebylo nikdy blíže, na druhé proti němu německá kancléřka Angela Merkelová nikdy nebojovala odhodlaněji. Evropský parlament učinil krok, kterým vsadil trojského koně společných evropských dluhů přímo do srdce kancléřčiných plánů - do připravované legislativy o rozpočtech.
Do nově chystané normy vtěsnal Evropský parlament ustanovení o založení zvláštního fondu, který bude akumulovat nadměrný dluh zemí eurozóny a umožní jim jeho splacení v dlouhodobém horizontu při mnohem nižších sazbách, než dotčené země nyní platí na trhu. Jeho odkup bude financovat jak jinak než prodejem vlastních dluhopisů. Návrh v případě, že by úspěšně prošel, zakotví myšlenku ostře odmítanou kancléřkou Merkelovou přímo do rozpočty kontrolující legislativy, jejíž základy se svým týmem právě ona prosadila. Jednání v této věci začala dle zdrojů 11. července a potrvají měsíce.
Návrh má umožnit, spíše rozumějme nakázat, zemím s nadměrným dluhem transfer jeho kritérii nepovolené části, což znamená více než 60 procent HDP (jedno z maastrichtských kritérií), do ERF fondu. Tento dluh by země musely splatit do 25 let při výrazně nižším úroku, než za jaký si nyní půjčují na trhu. Studie německé rady ekonomických expertů hovoří o 2,5 až 3 procentech na desetiletém dluhu, Německo nyní platí 1,2 %, průměr posledních pěti let pak činí 3,1 %. Výměnou za domácí rozpočtové úspory a kroky vedoucí k podpoře ekonomického růstu. Dluhy nyní vhodné pro takový krok představují objem zhruba 2,3 bilionu eur.
Mezi stoupence plánu patří belgický ministr financí Guy Verhofstadt, lídr liberální na byznys orientované skupiny v Evropském parlamentu, podle kterého je nejvyšší čas na nový přístup k záchraně měnové oblasti a dluhových nároků v rozsahu bezmála 390 miliard eur vůči postiženým zemím jižního křídla, zejména pak velkým ekonomikám Španělska a Itálie. „Toto je skutečná změna pravidel hry a reálný firewall vůči dluhové krizi, ne pouze chabý hasicí přístroj. A měli bychom pochopit, že tudy vede jediné skutečné řešení krize,“ uvedl Verhofstadt. Návrh byl do přípravy norem „propašován“ čtyři dny před červnovými řeckými volbami, které založily vládu, která hodlá dostát řeckým závazkům. Jeho cílem bylo i odvrátit případnou katastrofu, pokud by se Řecko rozhodlo závazky vůči finanční pomoci popřít.
Návrh je ale také výsledkem rostoucí frustrace ze směřování Merkelové, která tlačí na uvalení rozpočtových škrtů na země eurozóny, které již dnes jsou v recesi. Kritici ji viní z prohlubování hospodářské krize v Evropě. Na konci června kancléřka shodila ze stolu poslední draft, prezidenta EU Van Rompuye, na vytvoření společných dluhopisů.
Do plánů na hledání jiné než Německem tlačené cesty spadá také krok guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho, který nadnesl nesení ztrát restrukturalizací procházejících bank věřiteli jejich dluhu, myšlenku oponovanou jeho předchůdcem Trichetem.
„Řečí už bylo dost, je nejvyšší čas najít vizi řešení současné kritické situace,“ míní portugalská europoslankyně Elisa Ferreira. Němečtí politici před volbami 2013 ale budou mít zřejmě vytrvale jiný názor. Rating Merkelové je dle posledního průzkumu ARD nejvýše od roku 2009 právě díky počínání při řešení dluhové krize v Evropě. A Merkelová jasně řekla, že „trojáčkové“ Německo nebude kompenzovat špatný management jiných zemí. „Neexistuje snadné mávnutí, které zbaví Evropu dluhů. Je jen postupná cesta opatření, která jdou po jádru problému,“ uvedla nedávno Merkelová. Pikantnost pak návrhu EP dodává fakt, že je postaven na návrhu, který stvořil a následně odmítl pro neschopnost jej prosadit v Německu jeden z poradců kancléřky Merkelové.
Nejen Malcolm Barr, ekonom v Londýně, poznamenává, že poslední návrh EP je pověstným trojským koněm, pašujícím do legislativy společné dluhopisy bez společné fiskální politiky a další kontroly národních financí v Evropě. „Německo by mělo hlouběji prohlédnout, jak těžké bude tohoto vyslance společných dluhopisů dostat zpět. Myšlenka fondu akumulace nadměrných dluhů by byla mnohem přesvědčivější při prezentaci spolu s harmonogramem změny řízení celé eurozóny,“ míní Barr.
„Merkelová se profiluje jako poslední bojovník proti rozmařilému jihu před volbami v roce 2013,“ říká profesor ekonomik na univerzitě ve Freiburgu a jeden z ekonomických poradců Merkelové Lars Feld. Podle Verhofstadta je odmítání Merkelové paradoxní vůči postupu, ve kterém věřitelé ochotni půjčit s větší jistotou za nižší úrok mohou významně zlevnit půjčky zasaženým zemím. „Tento postup by snadno mohli vysvětlit veřejnosti, nikoli daňoví poplatníci ale investoři budou platit tento účet. Myslím, že je to psychologický problém,“ poznamenal Verhofstadt. Jenže ekonomické pozadí psychologického problému je zřejmé: podle logiky i mnohých studií výnosy německého dluhu budou tendovat ze současných minim k nově vytvořenému „průměru eurozóny“. Připomeňme úvod: očekávaných 2,5-3 % proti nyní Němci placeným 1,2 % a průměru posledních pěti let 3,1 % na 10letém dluhu.
Šéf bruselského CEPS Daniel Gros míní, že ERF je ekonomicky dobrá myšlenka, politicky v Německu neprůchodná. Zákonodárci, akademici i politici v Německu bojují proti mechanismu ESM, 12. září nad ním vynese verdikt Ústavní soud. Verhofstadt nicméně tvrdí, že dočasnost a omezený rozsah ERF je v souladu s německým ústavním pořádkem a nevyžaduje změnu Smlouvy o EU.
(Zdroj: Bloomberg, , CEPS, DPA)