Když jsem se na zdejší diskusi na konci května pana Tomšíka ptal na možnost kvantitativního uvolňování v ČR, uvedl, že je předčasné o něm hovořit. Po posledním zasedání rady ČNB se ale objevují (či pokračují) spekulace, že i u nás nakonec ke QE dojde. Usuzuji tak například z úvah Danske Bank, která se již delší dobu domnívá, že politika ČNB je příliš utažená. Pan Tomšík pak podle ní nyní „dal jasný signál, že monetární uvolňování nekončí ... banka je připravena použít i jiné nástroje“. Podle DB je QE třeba, protože snižování sazeb má na ekonomiku jen omezený dopad.
Kvantitativní uvolňování Fedu, či BoE mělo fungovat zejména dvěma kanály: Snížení širšího spektra sazeb a výnosů dluhopisů mělo snížit celkový náklad kapitálu v ekonomice a následně stimulovat reálné investice a ulehčit dluhovou službu. A zvýšení bohatství (růst cen akcií a dalších cenných papírů, snížení tempa poklesu cen nemovitostí) se mělo přes tzv. efekt bohatství projevit vyššími výdaji domácností. Oficiálně popíráno pak bylo záměrné snižování kurzu dolaru, neoficiálně se kvůli němu asi Fed nezlobil. QE naopak nemělo fungovat tak, že dojde k růstu nadbytečných rezerv bank u Fedu a tyto rezervy pak banky rozpohybují úvěrováním do celé ekonomiky. Jinak řečeno – ono rozpohybování se nestalo, ale nikdo to ani neplánoval.
Nyní se z perspektivy US QE podívejme na možnosti našeho ČR QE. O záměrném oslabování koruny asi v současné době nemůže být řeč. Nakolik by se u nás v projevila v reálné ekonomice snaha o snížení výnosů vládních dluhopisů, si nedovolím přesněji odhadovat, na místě je ale skepse. Lepší než v USA, či UK by to nebylo, s ohledem na charakteristiky naší ekonomiky spíše naopak. Ale na druhou stranu se nemusíme bát, že by QE program od ČNB začal zvedat globální trhy s komoditami a zafungovalo QErvítko (viz dřívější stejnojmenný sloupek). A trocha humoru: „Program nákupu aktiv ČNB výrazně zvedl valuace akcií na BCPP, což se projevilo růstem bohatství českých domácností a následně růstem jejich výdajů“.
S efektivitou „standardního“ QE by to tak u nás bylo pravděpodobně složitější, než v případě USA, či UK. A to jsem doposud jen chodil kolem horké kaše. Tu shodou okolností minulý týden přesně definoval bývalý člen vedení ČNB Luděk Niedermayer v rozhovoru pro Radiožurnál. Cituji nejrelevantnější:
„ ...máme kvalifikovanou pracovní sílu, máme poměrně levnou pracovní sílu, z okolních zemí máme nejlepší infrastrukturu. Zdá se, že něco nám nyní brání tady tohle zúročit do toho ekonomického růstu, možná ne takového jako má Polsko a Slovensko, ale do nějakého slušného ... nepochybně tou evidentní překážkou je fungování veřejného sektoru, a tady nemluvím jenom o korupci, tady mluvím o efektivitě rozhodování, o kvalitě jednotlivých politik, to je to první, co je vidět, vytváří to určitou špatnou pověst České republiky, obavu investorů a tak dále“.
Přesné, ale přesto si dovolím nesouhlasit. V jádru problému není špatné fungování (vrcholové) veřejné správy, ale její neochota si vůbec přiznat, že špatně funguje. Příkladem může být v lepším případě naivní víra v to, že za malou popularitou vlády stojí hlavně fiskální utahování, či že tažení proti korupci bylo v podstatě úspěšně dokončeno (protože ještě ani pořádně nezačalo). Mimochodem, nedávno se na těchto stránkách mohli čtenáři dočíst o tom, že v Řecku jsou největší žábou na prameni úředníci, zatímco politické vedení se snaží o změnu („Jak to skutečně chodí v Řecku“). U nás je to do značné míry naopak – úředníci se většinou snaží, aby alespoň trochu zalátali nekompetenci a důsledky pochybných zájmů politického vedení (omlouvám se za paušalizaci statečným výjimkám).
Dostat se od technické diskuse nad QE v ČR k fungování veřejné správy může být na první pohled dosti krkolomné. Princip je ale jednoduchý - autu se špatně fungujícím motorem vysokooktanový benzín jeho základní problém nevyřeší, může ho ale načas zakrýt. Podobné je to s QE ve fundamentálně špatně fungujících ekonomikách. Variaci na toto téma již delší čas řeší ECB – jak podpořit periferii a zároveň jí nevzít motivaci k nutným strukturálním změnám. I Ben Bernanke varuje, že fiskální problémy americké vlády jeho Fed nevyřeší. A standardní fiskální problémy jsou jen lehkým odvarem toho, co řešíme u nás doma. Potenciál pro QErvítkování je tak velký.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.