Jak ukazuje asijská krize z let 1997 a 1998, klíčovým prvkem pro řešení ekonomických problémů, kterým nyní čelí Evropa, je rozlišit symptomy krize od jejího základu a zaměřit se právě na něj. Jinak může být pacientovi podáván špatný lék, který nemoc jen zhorší. Asijská krize na rozdíl od Latinské Ameriky nesouvisela s velkým vládním zadlužením a deficity běžných účtů. V jejím jádru se nacházel slabý bankovní sektor a vhodným krokem tak mělo být zvýšení likvidity v systému uvolněním monetární a finanční politiky. Tedy pravý opak toho, co na počátku MMF udělal. Namísto toho, aby zatlačil region do recese úspornými opatřeními, měl prosazovat stabilní a mírně expanzivní makroekonomickou politiku. MMF později svou chybu uznal, jeho reputace ale již byla poškozena.
V eurozóně probíhá několik vzájemně se překrývajících krizí. Na jihu a v Irsku probíhá krize fiskální, která představuje důsledek příliš vysokých vládních výdajů. Irsko a další země čelí i krizi bankovní. A většina členských zemí má problémy rovněž s konkurenceschopností vůči Německu, které si prošlo úspěšnými strukturálními reformami. Co však tvoří jádro krize? Je jím je špatná konstrukce monetární unie, kterou nedoprovází unie fiskální a další mechanismy, které by zajistily koordinaci strukturálních politik.
Na počátku vzniku eurozóny její tvůrci doufali, že se přemění v unii ekonomickou, ale nestalo se tak. Nyní jsou institucionální nedostatky napravovány, včetně toho klíčového – neexistence věřitele poslední instance. ECB zpočátku nechtěla roli věřitele poslední instance plnit, v září ale došlo k obratu a ECB bude nakupovat vládní dluhopisy na sekundárním trhu bez toho, aby předem určila objem nákupů. Prevencí proti morálnímu hazardu je žádost dané země o pomoc ze strany záchranných fondů, která se pojí s plněním podmínek. ECB bude nákupy také sterilizovat, takže jejich vliv na peněžní nabídku bude omezený.
K odvážným krokům dochází i směrem k prevenci vzniku dalších krizí. Došlo k dohodě ohledně nového fiskálního kompaktu a vytváří se bankovní unie spolu s jednotným bankovním dohledem, který by měla plnit ECB. Posun k plnohodnotné fiskální unii ale nevidíme, stejně jako větší integraci včetně zvýšení mobility pracovní síly a silnější politické unie typu „Spojených států evropských“. Na to, zda bude reformovaná eurozóna dostatečně silná, aby zachránila euro, si musíme počkat.
Autorem je Pradumna B. Rana, profesor ekonomie na Nanyang Technological University v Singapuru.
(Zdroj: VOX)