Rekordní maxima amerického akciového index DJIA, několikaletá maxima dalších trhů i rétorika amerického Fedu až příliš děsivě připomínají polovinu roku 2007 před pádem finančních trhů do krize a následné ekonomické recese. Uvedl to stratég Albert Edwards. Šok pro finanční trhy později v letošním roce očekává také ekonom Nouriel Roubini. Neshodnou se v otázce Itálie. Zatímco Roubini ji považuje za rozbušku, Edwards pesimismus v tomto směru chladí.
„Podmínky dosažení rekordu na Dow Jones Industrial Average jsou až neskutečně podobné polovině roku 2007 před nástupem finanční krize. Příliš podobné jsou i komentáře šéfa Fedu Bena Bernankeho ohledně dluhopisového trhu, doprovázené jeho příliš spokojenými prohlášeními,“ uvedl stratég Albert Edwards, k němuž férově dodejme, že na trhu je znám jako ‚notorický medvěd‘.
„Skvělou věcí na projevu Bena Bernankeho před Kongresem bylo, jak nás nechává spokojeně spát na vavřínech. Připomíná to jeho slavný projev z července 2005, kdy vyvracel jakoukoli možnost splasknutí realitní bubliny a dopad na trhy,“ uvedl Edwards. „Klasika,“ dodal. Mířil zejména na slova Bernankeho, že Fed by mohl ukončit program odkupů dluhopisů, aniž by byla poškozena ekonomika.
Podle ekonoma Nouriela Roubiniho přinese trhům později v letošním roce šok vývoj ve Spojených státech a to v kombinaci zvýšení daní pro bohaté a snížených výdajů vlády vlivem automatických škrtů, které efektem přetlačí zlepšující se trh nemovitostí a levnější energie. „Daně a úspory zásadně omezí disponibilní příjmy obyvatel, maloobchodní tržby a povedou ke katastrofě. Už nyní vidíme signály zpomalující spotřeby. S negativním dopadem sekvestru bude celoroční růst v letošním roce nejvýše 1,5 % HDP,“ uvedl Roubini s tím, že k tomu dojde přes oživení nemovitostního trhu a revoluci v těžbě plynu, která povede k levnějším energiím. Sekvestr je označení pro sérii úspor výdajů a růstu daní v zájmu snížení rozpočtového schodku, která vešla v platnost minulý pátek po nedohodě politiků.
Roubini o americké ekonomice na CNBC:
Také banka revidovala výhled letošního růstu amerického HDP na 1,5 % z 2,0 % ve 2Q13, na 2,0 % z 2,5 % pro 3Q a 4Q. Roubini míní, že ač trhy míří na nové rekordy, je třeba počítat s šokem ve druhé polovině roku, který podtrhne vývoj firemních tržeb. „Vývoj akciových trhů je nyní pozitivní pro přímý dopad na bohatství, ale dává mylný signál o tom, co přijde. Trhy budou překvapeny tím, jak silně americká ekonomika zpomalí proti loňskému druhému pololetí i celému roku,“ uvedl Roubini.
Podle Roubiniho se neefektivním nyní stává také QE amerického Fedu. „V posledním čtvrtletí se zvýšilo bohatství domácností a to posílilo důvěru, ale dopad do reálné ekonomiky je malý. Pokud bychom teď přikročili k rychlému stahování QE, dostaneme se zpět na vysoké dlouhodobé sazby, které zabijí oživení,“ uvedl i ke slovům Bernankeho.
Odlišný je pohled Edwardse a Roubiniho na Itálii. „Itálie je ve zcela jiné pozici proti dalších periferním ekonomikám eurozóny, jako jsou Řecko, Irsko, Portugalsko nebo Španělsko. Ty všechny zažily úvěrovou bublinu, boom domácí poptávky a značný obchodní deficit a schodek běžného účtu. Pro Itálii 125 % dluhu k HDP není takový problém proti závazkům Velké Británie, Spojených států, Francie či Německa. Jádrový schodek rozpočtu je očekáván letos kolem 2,1 % HDP, méně než ve Francii či Nizozemí,“ uvedl Edwards.
Evropské akcie jsou podle Edwardse levné na bázi cyklicky očištěného P/E a ceny vůči cash flow. „Itálie je v tomto směru mimořádně levná v celkově levném regionu. Netíží ji toxická aktiva, jen toxické ceny,“ poznamenal s nadsázkou Edwards. „Itálie je příležitost,“ uvedl.
K Itálii po volbách na Patria.cz:
Podle jiného pohledu Roubiniho je Itálie rozbuškou socio-politické fragmentace v eurozóně, vedoucí k další destabilizaci a odrazem širších problémů eurozóny. „Itálie je na pokraji politické bouře. Lidé jsou proti úsporám. Nejen v Itálii, ale i Lisabonu jsou miliony lidí v ulicích, 25% celková a více než 50% nezaměstnanost mezi mladými budí nepokoje,“ uvedl Roubini. Za nejpravděpodobnější scénář i on považuje nové předčasné volby v Itálii na horizontu nejpozději půl roku. „Itálie zatím půjde jen dolů. Větší nejistota, méně investic, méně práce, méně spotřeby,“ uvedl. To je dle něj prostor pro zcela nové politické síly v Itálii a prostor pro růst konfliktu mezi italskou reprezentací a EU s ECB.
(Zdroj: , CNBC, Bloomberg, Reuters)