Aktualizováno Odhady růstu německé ekonomiky pro roky 2014–2015 jsou optimistické a leží mnohem výš než průměr eurozóny. Můžeme si ale být jistí, že k naplnění těchto projekcí skutečně dojde? Pochyby vzbuzuje zejména to, že dochází ke stagnaci globálního obchodu, a to má negativní dopad na německé exporty. K tomu klesá ziskovost německých firem. Růst reálných mezd totiž převyšuje růst produktivity. Pokles ziskovosti se tak bude negativně promítat do investic. V neposlední řadě se pak objevují silní konkurenti Německa ve formě Spojených států a Španělska. První z těchto zemí těží zejména z nízké domácí ceny energií, druhá z nízkých nákladů práce. Meziroční vývoj hodnoty německých exportů do eurozóny (fialově) a exportů mimo eurozónu ukazuje obrázek:
U francouzské ekonomiky budí obavy tři hlavní oblasti. Potenciální růst leží níže, než se většinou odhaduje. Produkční mezera je menší (potenciální produkt je nižší), než jak naznačuje většina odhadů. A podobnou situaci sledujeme u inflace. To znamená, že strukturální fiskální deficity jsou vyšší než současné odhady a bude těžší je snížit. V roce 2013 by tento deficit měl dosáhnout 3,4 %. Strukturální nezaměstnanost se také nachází výš, potenciál pro snížení nezaměstnanosti během cyklu je tedy menší, než se odhaduje. Odhadovaná strukturální nezaměstnanost v roce 2013 dosahuje 8,6 %. Dlouhodobé výnosy se pak relativně k růstu již nyní nalézají mimořádně vysoko.
Podle našich odhadů by tedy měly být odhady potenciálního růstu Francie sníženy, a to až na úroveň 1 %. Skutečný potenciální produkt pak implikuje, že produkční mezera ve skutečnosti dosahuje pouze asi 1,3 % a ne odhadovaná 4 %. Inflace pak bude pravděpodobně dosahovat asi 1 %. Graf ukazuje, jak vypadá vývoj růstu reálného produktu a reálných výnosů desetiletých vládních dluhopisů (šedě):
Reálné dlouhodobé sazby jsou tedy relativně k růstu velmi vysoko. To má samozřejmě negativní dopad na investice a na snahu dlužníků o návrat k solvenci.
(Zdroj: Natixis)