Aktualizováno Uplynulo už pět let od zlomu, který bývá nazýván Velkou recesí. Ekonomická situace se pomalu zlepšuje, miliony lidí ale stále žijí v pocitu tichého zoufalství, jsou bez práce a bez naděje. Čí je to vina? Jsou to důsledky sice nezodpovědného, ale ne nezákonného riskování a vzniku bubliny? Nebo je příčinou i nezákonné jednání? Kdyby byl příčinou krize pouze nedostatek opatrnosti, byla by snaha o stíhání ředitelů některých společností pouhým hledáním obětních beránků.
Ovšem v případě, že by Velká recese byla z velké části vyvolána záměrnými podvody a my jsme na to nereagovali žalobami, bylo by to jedno z největších pochybení soudního systému posledních let. V 70. letech byla odsouzena řada viníků poté, co praskla bublina na trhu se spekulativními dluhopisy. Tato bublina byla přitom v mnoha ohledech předzvěstí bubliny poslední. Podobné to bylo v 80. letech po krizi na trhu s úvěry. V 90. letech zase byly potrestány široce rozšířené účetní podvody, kterých se dopouštěly i firmy jako Enron a WorldCom. Stíhán tak byl v 70. letech i Michael Milken, v 80. letech Charles Keating a v 90. letech Jeffrey Skilling a Bernie Ebbers. Dnešní situace ale stojí v ostrém kontrastu s předchozími zkušenostmi. Doposud nebyl v souvislosti s krizí stíhán jediný zástupce firemního sektoru. A protože by se tak muselo stát do pěti let po krizi, je pravděpodobné, že už nikdo potrestán ani nebude. Proč?
Jak bylo zmíněno, možná k žádnému zločinu ani nedošlo. Vládní instituce ale tvrdí pravý opak. Komise zkoumající příčiny krize (tzv. Financial Crisis Inquiry Commission) použila ve své konečné zprávě různé podoby slova „podvod“ ve 157 případech. Tvrdí, že došlo k systematickému kolapsu etického chování a známky podvodů byly podle ní patrné všude. Už v roce 2004 ředitel FBI Chris Swecker veřejně varoval před „hlubokým problémem“ podvodů na hypotéčním trhu. Podobným varováním ale nebyla věnována pozornost. Mnoho lidí z vládního sektoru věřilo, že krize je důsledkem záměrných podvodů. Jejich princip byl většinou jednoduchý: Nekvalitní hypotéky dostávaly rating AAA a byly prodávány jako cenné papíry vysoké kvality. Jak by k tomu mohlo docházet bez toho, aby se někdo provinil proti zákonu?
Někdy se hovoří o tom, že někdo je „příliš významný na to, aby šel do vězení“. Je také nutné uvědomit si, že sama vláda podporovala trh s pochybnými hypotékami. Už před boomem na trhu s bydlením umožnil Kongres bankám, aby se zabývaly obchodováním s hypotéčními deriváty. Vláda volila deregulaci a snížila tím vliv regulátora. Fed držel sazby nízko a tím podporoval hypotéční trh, vláda zase podporovala banky v poskytování úvěrů lidem s nízkými příjmy, kteří by dříve byli považováni za příliš rizikovou skupinu. Neříkám, že to byla záměrná snaha o podporu nezákonného chování. Vláda ale nese svůj díl viny na vytváření podmínek pro takové chování.
(Zdroj: nybooks.com)