O loňském Světovém ekonomickém fóru v Davosu se říkalo, že na něm panovala nejoptimističtější atmosféra od chvíle, kdy vypukla globální krize. Byl to ale zvláštní optimismus, který doprovázela řada obav a úvah o rizicích, kterým vyspělý i rozvíjející se svět čelí. Mezi ně patřil možný negativní vliv rostoucí příjmové nerovnosti, ztráta důvěry ve vládu, vliv americké monetární politiky na příliv kapitálu na rozvíjející se trhy, či riziko opětovného vzplanutí krize v eurozóně. Jde samozřejmě stále o reálné hrozby, pokud jsme ale pouze posedlí tím, co se může pokazit, nevidíme všechno to, co může dopadnout dobře.
Náš současný pohled na vývoj v Evropě závisí z velké části na tom, zda vnímáme vysokou nezaměstnanost, rostoucí nerovnost a ztrátu důvěry ve vládní sektor jako vedoucí či jako zpožďující se indikátor. Jestliže jsou nezaměstnanost a další problémy odrazem špatně nastavené politiky během posledních desetiletí, mělo by přicházející oživení přinést celkové zlepšení. A zdá se, že k tomu skutečně dochází.
Ve Španělsku došlo v posledním čtvrtletí roku 2013 k prvnímu růstu sezónně upraveného počtu zaměstnaných od roku 2008. Nezaměstnanost ve Velké Británii ke konci roku klesla na 7,1 %, k jejímu poklesu dochází i v Irsku, Portugalsku a Řecku. Pravdou je, že stále chybí růst mezd a bez něj nebudou domácnosti schopny zvýšit své výdaje a podpořit celkovou poptávku. Je tu tedy riziko toho, co Lawrence Summers nazývá dlouhodobou stagnací. V delším období lze ale mzdy zvedat pouze s pomocí růstu produktivity. Pozitivní je, že v Evropě to začínají chápat a vlády podle toho jednají.
Evropské vlády nemají moc na výběr a reformy, které budou zvyšovat produktivitu, provést musí. Stalo se tak už ve Španělsku, Portugalsku a Řecku, nyní tam vidí první přínosy těchto kroků. Francie se v současné době přidává. Vláda sice tvrdí, že nedochází k žádnému prudkému obratu, změna v rétorice je ale významná. I Itálie, která byla z hlediska proveditelnosti reforem považována za nejproblematičtější zemi, se začíná hýbat. Můžeme namítat, že to vše může skončit u hovorů o reformách. Země, které je provedly, tak učinily jen ve chvíli intenzivního tlaku. A ten momentálně kvůli oživení klesá. Úspěch Španělska a Portugalska je ale příkladný a trhy jasně ukázaly, že se zeměmi bez potřebných reforem nemají slitování. Jejich provedení nebude lehké a změnit výhled celé Evropy nepůjde rychle. Pro následujících deset let je ale směr jasný. A ten dává základ pro optimismus.
(Zdroj: WSJ)