Chcete znát jedno malé tajemství ohledně rad poskytovaných ekonomy? Když tyto rady dáváme a ovlivňujeme tím ekonomickou politiku, nechováme se jen jako vědci, ale i jako filozofové. Naše doporučení totiž nejsou založena pouze na analýze toho, jak svět funguje. Do hry vstupuje i názor na to, co tvoří zdravou společnost. Příčinou je fakt, že ekonomická politika je pro někoho přínosná, pro jiného ne. Například růst minimální mzdy může zvýšit příjmy chudších domácností, některým firmám ale kvůli němu klesnou zisky; někteří zákazníci mohou platit vyšší ceny a někdo může dokonce ztratit práci. Posouzení celkového efektu daného kroku tak vyžaduje i posouzení protichůdných zájmů.
Ekonomové se někdy snaží nalézt řešení tak, že použijí agregátní měřítko blahobytu. Cílem pak je maximalizovat celkový užitek všech ve společnosti. Podle tohoto přístupu je možné vzít dolar Petrovi a dát ho Pavlovi v případě, že pokles užitku u Petra bude menší než růst užitku u Pavla. Což by pravděpodobně nastalo v případě, kdyby byl Petr bohatší. Filozofové se ale dlouho přou o to, nakolik je tento pohled vhodný. Dilema popisují třeba následujícím příkladem s tramvají: Představte si, že vidíte neovladatelnou tramvaj, jak jede směrem ke třem dětem, které si hrají na kolejích. Vedle vás stojí tlustý muž a kdybyste do něj strčili, spadl by pod tramvaj a zbrzdil natolik, že by to děti zachránilo. Z čistě utilitárního hlediska bychom neměli mít problém strčit toho muže pod tramvaj.
Můžeme si představit i jiný případ: Jste doktor a léčíte čtyři umírající pacienty. Jeden potřebuje nová játra, druhý srdce a poslední dva ledvinu. Do vaší ordinace nyní vstupuje někdo s dokonalým zdravím, přichází na pravidelnou kontrolu. Stále budete tvrdit, že utilitární přístup je ten nejlepší? V tomto bodě naprostá většina lidí couvne. Někdy jsou naše práva nad maximalizací užitku.
Další problém s maximalizací užitku spočívá v tom, že neexistuje objektivní způsob, jak můžeme porovnat spokojenost jednotlivých lidí, a to zejména v případě, kdy mají rozdílné preference. Petr může pracovat přesčas v těžkých podmínkách proto, že mu peníze přinášejí velký užitek. Pavel se vzdá vysokých příjmů, protože chce práci, která mu přináší potěšení a o peníze se tak nestará. Přesun peněz od Petra k Pavlovi pak může celkový užitek snížit. Největší problém spojený se snahami o maximalizaci užitku je ale ryze praktický: Ekonomové mají pouze hrubou představu o tom, jak bude většina ekonomických politik fungovat. Hospodářství je totiž složitý systém a ekonomie jako věda je stále poměrně primitivní. Pravidlem jsou nezamýšlené důsledky a politika, která by měla maximalizovat užitek, se nakonec může zvrhnout v něco úplně jiného.
Existuje nějaká alternativa? V první řadě bychom měli mít velkou pokoru. Při hodnocení jednotlivých politik je dobré vyhledat radu ekonoma. Když je to ale ekonom, který bezvýhradně věří svým názorům a démonizuje jiné, neměl by požívat velké důvěry. V určitém smyslu je nyní ekonomie ve stejné situaci jako medicína před dvěma sty lety. Jestliže jste na počátku 19. století onemocněli, lékař byl vaší nejlepší sázkou, i když jeho znalosti byly primitivní a jeho doporučení mohly věci zhoršit namísto toho, aby pomohly. Ekonomové by se tak měli v první řadě řídit pravidlem: „Hlavně neuškodit.“ Pokud je nějaký politický krok složitý, těžko se hodnotí jeho důsledky a škodí trhům, je dobrý důvod ke skepsi.
Uvedené je výtahem z „When the Scientist Is Also a Philosopher“, autorem je G. Mankiw.
(Zdroj: NYTimes)