Boj s parazity a parazitizmem přináší řadu nechtěných efektů. Jejich síla ve svém důsledku jen ukazuje, jak hluboko jsou v dané společnosti zakořeněny korupce, korýtkaření, prospěchářství, apod. Stavidla mých myšlenek na toto téma ale tentokrát spustil vývoj v zemi vzdálené, mnohonásobně větší než jsme my. Jde o Čínu a následující graf, který ukazuje zdánlivě nudné proměnné: Růst nominálního produktu, fiskálních příjmů (světle modře), kvazivládních depozit a hlavně „ryzích“ vládních depozit (oranžově):
Z grafu je jasně patrné, že na počátku roku 2012 vládní depozita klesala, na jaře minulého roku začala opět růst a v posledních čtvrtletích a měsících už jejich růst dosahuje vysokého tempa. A co je tak zajímavého na tom, že rostou vklady vlády a vládních institucí v Číně? Hovoří se o tom, jak snaha o potlačení korupce v Číně vede k tomu, že státní úřednici nechtějí podnikat žádné aktivní kroky, aby nebyli nařčeni z toho, že šlo o zkorumpované projekty a rozhodnutí ... (viz i „Nevěřte v čínský zázrak, dobré maso už je pryč, nyní zbývají jen tvrdé kosti“). Výše uvedený graf je podle některých názorů jasným důkazem a demonstrací rozsahu tohoto problému: Úřednická a vládní pasivita se přímo projevuje tím, že roste objem nevyužitých peněz.
Čína naráží na hranice současného ekonomického modelu, snaží se ho vyždímat do poslední kapky, ale pokud si současné „elity“ nevypustí svůj systémový rybník, dál už to moc nepůjde. Hraje se o tvrdé přistání a naražení do takzvané hranice středních příjmů, která zastavila už nejednu rozvíjející se ekonomiku. Známky náběhu na podobnou paralýzu bojem s parazity se pak občas objevují i u nás. Někdo se možná domnívá, že to je důvodem pro vyhlášení vítězství a odklon k něčemu méně problematickému. Já toho názoru nejsem. Naopak se teprve začíná ukazovat, jak tuhý kořínek problém má. Popišme si krátce modelový vývoj:
Volání po odstranění parazitů vede k tomu, že začne plošná a povrchní honba za očistou a zvýšením efektivnosti státní správy. Ta se projeví hlavně tím, že lidé, kteří už předtím pracovali na 100 % dostanou ještě větší nálož. Nekompromisně jsou sníženy výdaje na klíčové položky typu počet propisek a kancelářských sponek na pracovníka. Jsou zavedeny sofistikované systémy sledování výdajů, které postihnou většinou jen oblasti, kde vše funguje bez problémů. Jejichž používání má dvojí důsledek: Odčerpají třetinu času, který mohl být věnován na skutečné zvýšení efektivity. A nutí odpovědné lidi k tomu, aby v rámci vyhnutí se paralýze celého systému vymýšleli různé způsoby jak ho slušně obejít. Dochází tak například pouze k „opravám“ nefungujícího/starého zařízení, protože nové koupit nelze (s tím, že „oprava“ je ve skutečnosti nákup). Na sociálně-politické úrovni pak roste naprosto nekritická poptávka po osvícených zachráncích. Ta je obvykle neuspokojitelná, protože poptávající jsou zároveň tou skupinou, která by měla ze svých řad osvícence poskytnout. Nikdo „zvenčí“ nepřijde.
V boji s parazity se začne lámat chleba ve chvíli, kdy se ukáže, jak hluboce je zakořeněn. Čím hlouběji je trn v patě zaražen, tím více bolí jeho vytahování (prosím nezaměňovat s cynickým „když se kácí les, létají třísky“). Vytáhnout se ale musí. Kdysi jsem zde psal o tom, že bychom měli rozlišovat mezi kurvítky a J-rvítky. Kurvítka mají tu moc, že nějaký krok, ekonomickou politiku a jiné aktivismy přemění za pomocí nechtěných důsledků v pohromu, či alespoň tlumí výsledný efekt. Příkladem je monetární stimulace doprovázená bublinovatostí na trzích s investičními aktivy (tlumení jejího efektu). U J-rvítek jde o něco jiného – je to efekt vytahování onoho trhu v patě, efekt počátečního negativního vlivu depreciace kurzu na obchodní bilanci, počáteční zhoršující efekt dostavující se při užívání některých bylin, či snahy o očištění (doslova i přeneseně). Existuje paralýza analýzou, pokud se necháme odradit J-efektem, můžeme hovořit o paralýze parazitózou.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.