Klíčová sazba Fedu se nachází už od konce roku 2008 u nuly a analytici se snaží odhadnout, kdy se situace změní. Konsenzus nyní hovoří o tom, že ke zvyšování sazeb dojde někdy na počátku příštího roku. Řada ekonomů se dokonce domnívá, že obrat by měl probíhat již nyní. Existují pro to prý čtyři hlavní důvody, všechny z nich jsou ale mylné.
První z nich se týká systematického nastavování monetární politiky. John Taylor se domnívá, že monetární politika funguje nejlépe v případě, kdy se drží jasných pravidel. Není překvapením, že navrhuje používat Taylorovo pravidlo, které dává do souvislosti výši sazeb s výší produktu a inflace. Tento ekonom tvrdí, že když Fed přistoupí k mimořádným opatřením, vytváří nejistotu, která ekonomiku poškozuje. Pokud by prý Fed používal Taylorovo pravidlo, které by mimochodem znamenalo zvýšení sazeb v roce 2001, probíhalo by v americké ekonomice prudké oživení.
Problém spočívá v tom, že žádné pravidlo nemůže reagovat na to, když ekonomika spadne do složité situace, kterou toto pravidlo nemohlo reflektovat. Příkladem je právě poslední recese, kdy bylo odchýlení od pravidel nutné. Zvyšování sazeb v roce 2001 by oživení nepodpořilo a to samé platí o jejich zvyšování nyní. Snížení nejistoty by pomohlo jen minimálně a nevyvážilo by negativní dopad vyšších sazeb na investice, hypotéční trh a spotřebu.
Můžeme také slyšet, že zvýšení sazeb by pomohlo střadatelům. Když ovšem ekonomika projde hlubokou recesí, poptávka po investicích je nízko. Tak nízko, že ani nulové sazby investice nepodpoří a přetrvává nadbytek úspor. V takovém případě by se investice na úroveň úspor dostaly jen při záporných sazbách, těch ale dosáhnout nelze. V případě, že by se sazby zvedly, zvýšily by se úspory a investice by ještě více poklesly. Nerovnováha by se tedy prohloubila a oživení by se utlumilo.
Je nutno zvedat sazby kvůli hrozbě inflace? Podobných tvrzení bylo slyšet mnoho, ale žádné známky rostoucí inflace v dohledu nejsou. Víc k tomu není třeba dodávat. A co deflace? Někteří ekonomové totiž tvrdí, že pokud jsou sazby drženy blízko nuly, jde o deflační riziko, protože nominální sazby jsou podle Fisherovy rovnice tvořeny sazbou reálnou a očekávanou inflací. A pokud nominální sazba leží u nuly a reálné sazby jsou pozitivní, musí to prý vyvolávat deflační tlaky. Jak by ale mělo zvýšení sazeb zvýšit poptávku tak, aby se to nakonec projevilo i ve vyšším růstu cen? Kdyby zvýšení nominální sazby nebylo doprovázeno zvýšením inflačních očekávání, reálné sazby by vzrostly ještě více a ekonomiku by to jen poškodilo. Zvyšování sazeb musí být odrazem zlepšující se ekonomické situace, naopak to nefunguje.
Tlak na to, aby Fed zvýšil sazby, je vysoký. Fed dal ale jasně najevo, že sazby budou na nízkých úrovních ještě dobu poté, co začne oživení. Jsou s tím spojena určitá inflační rizika, ale nejsou vysoká. Mnohem větším rizikem je příliš rychlé zvýšení sazeb, které by oživení zadusilo. Fed se moudře rozhodl, že toto riziko bude minimalizovat.
Autorem je ekonom Mark Thoma.
Zdroj: The Fiscal Times