Co bude dlouhodobě „pohánět“ světovou ekonomiku? Scénář nastíněný v „Energetický vrchol do roku 2040 nečekejme“ rozhodně nepočítá s tím, že by globální hlad po energiích dlouhodobě klesal. Podle Exxonu by měla světová spotřeba energií do roku 2040 růst o 1 % ročně. Mix zdrojů se ale bude poměrně razantně měnit: V současné době dominuje ropa, na druhém místě je uhlí, za ním plyn. S velkým odstupem za nimi je biomasa (dřevo ...). Překvapením pro mě bylo zjištění, že právě dřevo a spol. nyní v celosvětovém měřítku poskytují téměř dvakrát tolik energie co jádro. Jádro pak zase asi dvakrát tolik co voda a ta ještě mnohem více než slunce a vítr.
Graf sytými barvami shrnuje výše uvedené, jemnější odstíny ukazují předpokládaný stav v roce 2040. Ropě stačí 0,7 % roční růst na to, aby si s přehledem udržela pozici energetické jedničky. V roce 2040 tak bude světová ekonomika stále hnaná ropou. Zatímco spotřeba uhlí bude beze změny, plyn poroste o 1,7 % ročně, což ho za oněch 26 let dostane bezpečně na druhé místo. Masivní by měl být růst jaderné energie – v takto dlouhém období stačí průměrných 2,5 % růstu ročně na to, aby se využití tohoto zdroje cca dvojnásobilo.
Od biomasy se podle Exxonu už tolik nečeká, opak ale platí o slunci a větru. Tento segment by měl zaznamenat nejvyšší tempo růstu, téměř 6 %. Do konce období by se tak měl ale kvůli nízké bázi dostat jen na úroveň vody.
Mezi domácími investory je populárním tématem uhlí: konkrétně předpokládá, že jeho světová spotřeba poroste až do roku 2025, pak ale přijde pokles i přesto, že v zemi ho bude stále dost. Poptávka bude klesat v zemích OECD i v Číně, která dnes spolyká asi polovinu světové těžby. A cizí nám není ani jaderné téma: Využívání jaderných elektráren bude stoupat zejména v Asii a Pacifiku. Tam bude tento zdroj v roce 2040 pokrývat asi 9 % celkové spotřeby energií (nyní asi 3 %).
Jak by měla vypadat situace v Evropě? Odpověď shrnuje následující tabulka – první sekce je o spotřebě energií v BTU (asi 1,06 kJ), druhá o změně ve vyznačených obdobích (průměr za rok), třetí o celkové změně od začátku do konce období. Čtvrtá část ukazuje podíl jednotlivých zdrojů na celku. Hlavní body jsou podle mne následující: Mezi roky 2010 – 2040 klesne u nás v Evropě spotřeba ropy o 19 %, plyn vzroste o 6 %, uhlí klesne o 57 % (!). Ostatní obnovitelné zdroje (mimo vodu a biomasu) porostou o 222 %, biomasa o 9 %. Evropa se tak znatelně posune od uhlí k plynu, slunci a větru. Vzhledem k tomu, jak se chová Rusko je to zajímavý pohled – bude to plyn napraveného, či naopak sílícího Ruska, plyn americký, nebo evropský (břidlicový)?
nám tedy nekreslí žádný scénář, ve kterém by se lidstvo jako jeden hlas dohodlo, že je třeba dát absolutní prioritu prudkému snížení emisí. Ale dává si tu práci s tím, že jejich vývoj modeluje. Co se týče CO2, nejvíce bychom ho měli vypouštět někdy kolem roku 2030, pak už by měly emise mírně klesat. Pokud vezmeme pouze Severní Ameriku a Evropu, ty již mají svůj emisní vrchol za sebou. Eliminovat to bude ale Afrika, Střední východ a hlavně Asie:
Emisními kartami a tedy i globálním klimatem bude tedy míchat Asie. Jak kdysi navrhoval Noah Smith, výrazným krokem vpřed by v takové situaci byl bezplatný převod frakovacího know how a technologií z USA do Číny. Tento návrh v sobě snoubí chladnou efektivitu i vřelý humanismus. Jako takový pravděpodobně nedostane šanci.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše,
mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako
investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho
názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.