Na trhu můžeme podle mého pozorování najít hodně investorů, kteří se zaměřují téměř výhradně na „tady a teď“. Zenového mistra by tento přístup možná potěšil, nese sebou ale evidentní nebezpečí – přehnaná reakce na informační šum a nepodstatné věci, pro stromy ignorovaný les. Na druhém konci spektra stojí ti, které zajímají jen dlouhodobé trendy. Na úrovni jednotlivých firem se v podstatě chovají podle buffettovského „kupte akcie a chovejte se, jako kdyby trh na několik let zavřel“. No a pak je tu samozřejmě asi většina, která se pohybuje někde uprostřed.
Já sám se počítám spíše k těm druhým, ale dovedu si představit, že ne každému tento pohled vyhovuje. Konec konců je proti němu namířeno výstižné rčení o tom, že „trh proti nám půjde vždy o trochu déle, než my vydržíme být solventní“. Jinak řečeno, i když dobře odhadneme dlouhodobý trend (a to je hodně velké „i když“ – viz níže) ke spokojenosti musíme mít ještě správné načasování. Přece jen se ale domnívám, že platí následující: Pokud na hladině sledujeme jen vlny, unikne nám síla a směr proudu. A je to právě proud, který bude nakonec rozhodovat o tom, kam nás to nakonec zanese. Jenže někdy se s proudy dějí věci.
Při digitálním listování finančním tiskem a tlačí jsem v jeho oddechové části narazil na následující: Švédská plavkyně Magdalena Kuras si po mistrovství světa v Barceloně 2013 stěžovala, že v plaveckém bazénu byl proud. Stížnost byla zkoumána a ukázalo se, že dráha číslo 8 skutečně „vygenerovala“ nezvyklé množství medailí. Naopak první dráha se zdála být prokletím. Byla spáchána dokonce celá studie a její závěr zněl: „Existence proudu je jedinou příčinou, kterou jsme schopni vývoj závodů vysvětlit“. K potvrzení tohoto tvrzení ale nedošlo – cesta časem zpět neproběhla a pořadatelé se ohradili, že „bazény jsou z definice bez proudů“. Jenže docházelo třeba k tomu, že semifináloví plavci v pomalých lajnách, kteří ve finále přešli do těch rychlých, si výrazně zlepšili své časy. Na trati 1 500 metrů pak plavci v dráze 5 – 8 plavali rychleji směrem tam a pomaleji nazpět. U drah 1 – 4 tomu bylo opačně – tam pomalu, nazpět rychleji.
Jak to bylo s podivným mistrovstvím se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Ale je nám jasné, že proudy dovedou zahýbat věcmi i tam, kde bychom to skutečně nečekali. Či dokonce tam, kde „z definice neexistují“. Asociace s trhy je tak v tomto ohledu velmi silná. A nejenže je na nich těžké odhadnout trend dopředu, ale někdy nejsme schopni ho určit ani zpětně (viz níže). Můžeme si také myslet, že jsme uspěli díky našim výjimečným schopnostem, či neuspěli díky našim výjimečným neschopnostem. Investiční medaili máme ale možná jen proto, že na nás vyšla dráha 8 (nebo ji nemáme kvůli dráze číslo 1).
Mimo obecných úvah o proudech a motivace k jejich sledování bych o nich měl asi ještě dodat něco konkrétního. O podle mne klíčových ekonomických a finančních proudech tu ale vlastně píšu neustále. Mezi ty hlavní bych zařadil vývoj valuace akcií a korporátních dluhopisů, neustálý růst zisků a zásoby hotovosti korporací jdoucí historii a někdy i selskému rozumu navzdory, boom a následně útlum příliš zjednodušeného výmarského uvažování o monetární politice (tj. i boom a útlum zlata a do značné míry komodit obecně), hrozící japonizaci Evropy, pozitivní nabídkový šok v USA, Čína snažící se o změnu beze změny, experimentujícím Japonsku, atd.
Největším proudem - takovým West Wind Drift globální ekonomiky, byla ale v posledních desetiletích kombinace postupného poklesu nákladu kapitálu, uklidnění ekonomiky (snížení volatility inflace, nezaměstnanosti a produktu) a slušný růst. Tedy takový teplý, přívětivý proud (na rozdíl od WWD). Je dost dobře možné, že řada investorů věřících ve své výjimečné schopnosti byla ve skutečnosti pouze unášena tímto proudem. Nyní, podobně jako komise v plaveckém bazénu, máme jen řadu teorií o tom, co se s tímto proudem po krizi stalo (dlouhodobá stagnace, nový neutrál ...). Či dokonce spekulujeme o tom, jaký měl vůbec směr a teplotu (viz Graf roku – lépe ještě nebylo). Jsme tedy v procesu hledání nových proudů, kreativitě se meze nekladou, za tu přílišnou se ale trochu platí. Tedy pokud na ní i vsadíme.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a
témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky
nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím
spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem
společnosti.