Evropa se pohybuje k bývalému japonskému modelu ekonomiky. A ten nebyl tak špatný

Japonský ekonomický model byl před implementací Abenomie navzdory obecnému přesvědčení dost silný. Soukromý sektor generoval nadměrné úspory, které byly vyváženy fiskálními deficity. Nízké náklady práce vedly k útlumu inflačních tlaků a monetární politika mohla zůstat velmi expanzivní s nízkými sazbami. Masivní úspory soukromého sektoru znamenaly, že veřejný dluh byl udržitelný. Nízká až negativní inflace vedla k tomu, že lidé považovali výši reálných mezd za přijatelnou, to samé platilo o reálných sazbách.

Je možné, že by Evropa směřovala ke stejnému ekonomickému modelu? Všechny charakteristiky popsaného japonského systému nyní lze na našem kontinentu nalézt. Soukromý sektor generuje nadměrné úspory, mzdové tlaky jsou velmi slabé. Veřejný dluh je sice vysoko, ale s ohledem na předchozí dva faktory je udržitelný. Nízká inflace zajišťuje přijatelnost reálných mezd a sazeb. Bohužel však nalezneme i strukturální rozdíly, které hrají v neprospěch Evropy. Mezi tyto strukturální faktory patří to, že výdaje na výzkum a vývoj jsou v Evropě mnohem nižší než v Japonsku. V Japonsku se také obecně více investuje a produktivní kapitál je v této zemi sofistikovanější.

Dřívější ekonomický model Japonska tedy využíval fiskální deficity k odčerpání nadměrných úspor soukromého sektoru. Vysoký veřejný dluh byl díky tomu a díky nízké inflaci udržitelný. Evropa současnosti se v mnoha ohledech tomuto modelu podobá. Jaká jsou s ním spojená rizika?

Pokud by se objevily inflační šoky, došlo by k poklesu reálných mezd a sazeb. Výsledkem by byl pokles poptávky v ekonomice a poptávky po vládních dluhopisech. Monetární politika musí být v takovém systému neustále velmi expanzivní, nesmí ovšem dojít k přílišnému oslabení měnového kurzu. Pak by totiž došlo k importu inflace. V tomto modelu také nejde snižovat deficity bez toho, aby předtím nedošlo k poklesu nadměrných úspor soukromého sektoru. Pokud by se vláda o snížení deficitů přesto pokusila, vedlo by to k oslabení ekonomické aktivity. A existuje samozřejmě možnost, že investoři přestanou věřit, že vládní dluhopisy představují bezpečná aktiva. Pak by došlo k růstu sazeb. I přes uvedená rizika ale nelze tvrdit, že by bývalý japonský model byl fundamentálně nestabilní. Jestliže nedochází k růstu rizikových prémií či inflace, je udržitelný i vývoj veřejného zadlužení.

Zdroj: Natixis