Poté, co si trhy v říjnu letošního roku prošly volatilním obdobím a korekcemi, je nyní možno zhodnotit, jaký je jejich současný pohled na rizikovost jednotlivých zemí eurozóny. Tvrdí to hlavní ekonom banky Natixis Patrick Artus, který poukazuje na následující: Nejvíce klesly ceny (vzrostly výnosy) vládních dluhopisů Itálie, Řecka a Portugalska. Ceny naopak vzrostly (výnosy klesly) u zemí jako Německo, Rakousko, Finsko či Nizozemí. Otázkou ale je, zda takový pohyb na trzích skutečně odpovídá fundamentu zmíněných zemí.
Artus a jeho tým se zaměřili na to, jaký je aktuální a potenciální růst jednotlivých ekonomik, jejich konkurenceschopnost, ziskovost korporátního sektoru a situace ve veřejných financích. Jejich závěr pak zní následovně: Finanční trhy hodnotí příliš pozitivně téměř všechny země jádra: Německo, Francii, Nizozemí, Rakousko a Finsko. Jejich hodnocení je naopak příliš negativní u Řecka, Irska a Portugalska. U Španělska, Belgie a Itálie se zdá, že trhy hodnotí situaci odpovídajícím způsobem.
Toto celkové hodnocení je založeno na následující tabulce, kde ve sloupcích za sebou jde růst aktuální, růst produktivity, nákladová konkurenceschopnost, ziskovost firem, veřejné finance a celková známka. G značí výbornou pozici, M středně dobrou a B špatnou:
V celkovém hodnocení dostává nejvyšší známku pouze Irsko, které exceluje ve všech oblastech kromě veřejných financí. Naopak celkově špatně na tom je Francie a Itálie. U první z těchto zemí jsou nejhorší známky ve všech kategoriích, u druhé je lepší známka pouze u nákladové konkurenceschopnosti a růstu produktivity. Německo dostává celkovou známku průměrnou, velmi dobře je na tom pouze v oblasti veřejných financí, špatně hodnocená je naopak produktivita a nákladová konkurenceschopnost. Stejnou celkovou známku jako Německo má i Rakousko, které také propadá v oblasti produktivity a konkurenceschopnosti, k tomu má nejhorší známku i u aktuálního růstu.
Zajímavé je srovnání jednotkových nákladů práce v jednotlivých zemích. Artus používá jejich vývoj v absolutní hodnotě, který shrnuje následující graf:
Nejvyšší jednotkové náklady práce jsou nyní podle Natixis v Belgii, Finsku a Francii. Mezi země s relativně vysokými náklady ale patří i Německo, Rakousko a Nizozemí. V Německu sice jednotkové náklady práce po roce 2000 nerostly takovým tempem jako v řadě zemí na periferii eurozóny, na počátku tohoto období ale byly na nejvyšší úrovni v eurozóně. Nejnižší náklady jsou nyní v Řecku a Irsku. Tedy v zemích, které na nejnižších nákladech začínaly a ve kterých došlo po finanční krizi k jejich znatelnému poklesu.
Zdroj: Natixis