Zátěžové testy, které provedla ECB, ukazují, že u evropských bank se nedá hovořit o plošném nedostatku kapitálu. Tyto banky mají navíc přístup k téměř neomezené likviditě od ECB. Celkově se tedy potvrzuje to, co ukazují průzkumy: Slabý růst eurozóny není důsledkem problémů na nabídkové straně úvěrování. Jak vypadá konkrétní situace ve významných ekonomikách měnové unie?
Ve Španělsku dochází k oživení investic, ale zisky jsou dost vysoké na to, aby firmy tyto výdaje financovaly z vnitřních zdrojů. Investice do bydlení se po prasknutí realitní bubliny pohybují stále na dně. K růstu úvěrů nedochází ani v Německu, protože i zde je schopnost samofinancování investic vysoká. Německé domácnosti pak snižují své dluhy už od devadesátých let. Ve Francii a Itálii jsou investice slabé. Příčinou jsou problémy na nabídkové straně ekonomiky a vysoká nezaměstnanost.
Uvedené naznačuje, že politika ECB je stále velmi neefektivní. Slabý trh s úvěry je odrazem strukturálních faktorů a ani velmi nekonvenční monetární politika by v této situaci nepomohla. Pokud by ECB nakupovala aktiva bank, objem poskytnutých úvěrů by to nezvýšilo, protože banky jsou už nyní zdravé.
První z následujících dvou grafů ukazuje vývoj kapitálu bank v eurozóně (v poměru k nominálnímu produktu). V roce 2002 dosahoval kapitál bank asi 14,5 % HDP. Po roce 2005 přišel jeho růst a na počátku roku 2012 už se kapitál pohyboval kolem 24 % HDP. Tempo růstu poté poněkud kleslo, v současné době dosahuje kapitál bank eurozóny více než 25 % nominálního produktu.
Druhý graf ukazuje výsledky průzkumu ECB týkající se situace na nabídkové straně úvěrového trhu. Pohyb směrem k vyšším hodnotám značí utahování podmínek na trhu a naopak. Vyznačeny jsou segmenty hypoték, spotřebitelských úvěrů a podnikatelských úvěrů. V roce 2011 došlo podle popsaného vývoje k prudkému zhoršení podmínek na trhu. Na přelomu let 2001/2012 se situace obrátila a u všech tří segmentů následovalo uvolnění podmínek, které pokračuje až do současné doby.
Zdroj: Natixis