Morgan Housel z Motley Fool zveřejnil zajímavý seznam 122 investičních rad a aforismů, které nasbíral během dlouhých let psaní o vývoji na trhu. Většina z nich se týká psychologie či historických faktů a podle mého mínění jde o velmi přínosný seznam. Nelíbil se mi vlastně jen jeden příspěvek, který tvrdí: „Finance by byly v lepším stavu, kdyby je vyučovali historikové a psychologové.“ U mě jako u profesora financí asi nepřekvapí, když budu tvrdit opak. Koneckonců i několik bodů ze zmíněného seznamu je založeno na výzkumu lidí, kteří učí finance. Podívejme se na deset příkladů, které považuji za nejzajímavější.
„Výborní hráči tenisu vyhrají 80 % svých podání, amatéři jich 80 % ztratí. Podobně to funguje v zápase, při hře v šachy a při investování. Začátečníci by se měli zaměřit na to, aby se vyhnuli chybám, experti pak na to, aby dělali výjimečně dobré tahy.“ Erik Falkenstein touto poznámkou vlastně poukazoval na tzv. Grossman-Stiglitzův paradox. Je jasné, že kdyby se všichni investoři snažili o pokoření trhu, hodně jejich snahy by bylo promrháno. Pokud by se o to nepokoušel nikdo, trh by nefungoval a nevysílal by informační signály. Řešením by bylo to, aby se o aktivní investice pokoušeli experti, ostatní by investovali do indexů.
Investor Nick Murray jednou řekl: „Časování trhu je hrou pro blázny, ale čas je vaší největší přirozenou výhodou.“ To je dobré si zapamatovat pokaždé, když máme chuť vybírat zisky. Jak totiž ukazuje rostoucí řada studií, pro mnoho investorů je největší překážkou právě to, že této touze podlehnou a nedrží akcie delší dobu. Další bod ze zmíněného seznamu poukazuje na výzkum od J.P. Morgan. Ten říká, že po roce 1980 si 40 % akcií prošlo „katastrofickými ztrátami“, ze kterých se nikdy nevzpamatovaly. To znamená, že klesly o více než 70 % a tyto ztráty už nesmazaly. Pro toho, kdo rozumí teorii náhodné chůze a tomu, že akcie se pohybuje nepredikovatelným způsobem, ale podobné závěry nejsou žádným překvapením.
Pro investory je také absolutně nutné, aby si byli vědomi následujícího: Vanguard uvádí, že 72 % fondů, které mají za benchmark index S&P 500, jeho návratnosti nedosáhly. Týká se to období 1990–2010. Pravda je přitom taková, že profesoři financí na tento jev hlasitě upozorňují už velmi dlouhou dobu. Příkladem je Burton Malkiel z Princetonu. Další bod se týká rčení: „Čas hojí všechny rány“. Na trhu se však zdá, že naše paměť sahá asi tak deset let zpátky a to znamená, že vedle léčení ran dochází i k zapomenutí důležitých lekcí historie. Například výzkum z University of California ukazuje, že lidé, kteří prožili své mládí během Velké deprese, mají tendenci očekávat hluboké ekonomické problémy. Lidé, kteří vyrůstali během vysoké inflace sedmdesátých let, zase obvykle čekají, že doba vysokého růstu cen se znovu vrátí.
Někdy se říká, že „ty nejnudnější firmy, které vyrábějí pasty na zuby či potraviny, mohou generovat tu nejvyšší návratnost“. Naopak ty inovativní a zajímavé mohou vytvořit ty nejhorší akciové zisky. Je to pravda a řada studií pojednává o tom, že hodnotové investice si vedou dlouhodobě lépe než investice, které se na první pohled blýskají. Tim Duy z University of Oregon pak přispívá s další myšlenkou: „Dokud budou mít lidé děti, stroje se budou opotřebovávat, technologie vyvíjet a budou se měnit naše preference a chutě, bude to velmi silný tahoun růstu. Pokud je ekonomika rozumně spravovaná, bude mít prostor se projevit.“ Je to velmi dobrá rada, která ale také implikuje, že bychom neměli investovat v Japonsku, kde dochází ke zmenšování populace a kde stagnuje produktivita.
Pascal tvrdil, že „veškeré lidské utrpení pochází z toho, že nejsme schopni sedět sami v klidné místnosti“. Na trhu se to projevuje tak, že nejhorší návratnosti dosahují ti, kteří mají nejvyšší frekvenci obchodů. Výzkum také ukazuje, že nejlepší tříleté období, kdy bylo výhodné vlastnit akcie, nalezneme během Velké deprese. Ne moc daleko za ním je období po roce 2009, kdy se ekonomika ještě potácela ve velkých problémech. Největší zisky tedy přicházejí v době, kdy se většina domnívá, že velké ztráty jsou nevyhnutelné.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg