Project Syndicate: Levnou ropou ke změně

Nedávný pokles cen ropy má pravděpodobně na globální ekonomiku významný a převážně pozitivní dopad – ještě větší, než si většina pozorovatelů uvědomuje. Pokud dnes vlády využijí nižších cen ropy k zavedení klíčových reforem energetické politiky, pak přínos snížených cen může do budoucna zlepšit strukturální rysy jejich ekonomik.

Stěžejním důvodem, proč byl dopad poklesu cen doposud podceňován, je skutečnost, že nikdo neví, jak dlouho tento pokles potrvá. A minulé cenové pohyby samozřejmě nemohou být v tomto ohledu spolehlivým vodítkem. Když se ceny propadly v roce 2008, vystřelily pak vzhůru téměř rychleji, než experti stačili vyhrknout slova „nová norma“; po poklesu v letech 1986-1987 naopak ceny setrvaly nízko patnáct let.

Tentokrát bude cenovou trajektorii pravděpodobně určovat nový hráč na energetickém poli: břidlicová ropa. Marginální náklady na těžbu břidlicové ropy (tedy cena za pokračující čerpání z již existujícího vrtu) se pohybují od 55 do 70 dolarů za barel. Přidejme k tomu pětidolarovou ziskovou marži a nabídková křivka ropy vytvoří dlouhý a téměř vodorovný úsek pohybující se v pásmu zhruba 60-75 dolarů za barel. Bez ohledu na poptávku to bude také přirozený odrazový můstek pro cenu ropy – nazývejme ho „břidlicovým šelfem“ –, který bude tuto funkci pravděpodobně plnit dlouho.

To nám umožňuje udělat si podrobnější obrázek o listopadovém rozhodnutí OPEC neomezovat nabídku. Saúdská Arábie správně argumentovala tím, že snížení produkce by nezvýšilo ceny, ale pouze vytvořilo prostor pro nové hráče, kteří by mohli nastoupit na uvolněné místo a získat tržní podíl.

Tento vývoj by se samozřejmě mohl narušit, kdyby například válka nebo velký konflikt v některém exportním regionu omezily nabídku natolik, že by to způsobilo vzestup cen nad úroveň břidlicového šelfu. Při absenci velkého nečekaného šoku však ropné společnosti zůstanou pod tlakem, aby ropu prodávaly dál, třeba i za nízké ceny, poněvadž se s vypětím sil snaží obsloužit velké dluhy, jež nahromadily za investice v době, kdy byly ceny ropy vysoké. Tento tlak je přesně tím faktorem, který v prosinci a lednu srazil ceny ropy tak nízko.

Vzhledem k tomu je rozumné očekávat, že nabídka ropy zůstane bohatá a ceny mírné i po celý rok 2016 – a tento trend zvýší v daném období globální růst odhadem o 0,5 procentního bodu. Dopad bude obzvláště výrazný v zemích, jako jsou Indie a Indonésie, kde účet za dovoz ropy představuje až 7,5% HDP. Běžný účet Indie, který byl dlouhá léta ve schodku, dokonce letos zřejmě vykáže přebytek.

To vytváří jedinečnou příležitost k reformě energetické politiky. V příliš mnoha zemích jsou paliva silně dotovaná, což zatěžuje státní rozpočty a podněcuje plýtvavou spotřebu. Nízké ceny ropy nabízejí ideální šanci ke snížení dotací, čímž se uvolní prostředky, které vlády mohou použít na zajištění základních služeb a na sociální programy, jež podpoří snížení chudoby.
Radit státům, aby jednoduše snížily dotace, však často bývá bezvýznamné. V zemích, kde ceny benzinu diktuje vláda – jako tomu donedávna bylo v Indii a Indonésii (a do jisté míry tomu tak stále je) –, by nižší tržní ceny automaticky srazily i dotaci. Proto je pouhé omezení dotací pro tyto země nedostatečné.

Cílem by měl být přechod od systému fixních cen s příležitostnými úpravami formou vládních dekretů k tržně založenému cenovému režimu, v němž dá vláda důvěryhodnou záruku, že s výjimkou předem definovaných extrémních situací nebude ceny omezovat. Takový krok by měl na dnešní ceny zanedbatelný efekt, avšak během budoucích výkyvů cen ropy by státům poskytl obrovskou výhodu, jelikož spotřebitelé a malododavatelé by už nebyli odtržení od cenových signálů.

Mezi těmito dobrými zprávami však ční dvě vážné obavy. Klesající ceny ropy působí krátkodobě vážné problémy těm, kdo v době vysokých cen investovali do rozšíření těžby a nyní se potýkají s vysokými náklady a ztrátovým podnikáním. A co je problematičtější, nízké ceny ropy podněcují nadměrnou spotřebu, jejíž dlouhodobý ekologický dopad bude ještě umocněný slabší motivací investovat do alternativních zdrojů energie.

Oficiální činitelé si musí tato rizika uvědomit a zavést politiku vedoucí k jejich zmírnění. Konkrétně by měly vlády vložit peníze uspořené na ropě a dotacích do cílených programů zaměřených na pomoc lidem ohroženým chudobou a kromě toho by měly zakomponovat do svých daňových režimů pobídky k inovacím a investicím do čisté energie.

Při správném přístupu by se dnešní volatilita cen ropy mohla proměnit ve zlomový bod na cestě k trvaleji udržitelné budoucnosti charakterizované sdílenou prosperitou a skutečným pokrokem v oblasti snižování chudoby. Vytyčený směr je jasný.

Kaushik Basu, první viceprezident a hlavní ekonom Světové banky, je profesorem ekonomie na Cornellově univerzitě. Sri Mulyani Indrawati, výkonná a provozní ředitelka Světové banky, je bývalou ministryní financí Indonésie.

Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org