Dojde ke kolapsu čínského realitního trhu? Podle mého názoru ne. Tento trh je v tuto chvíli mnohem méně napjatý, než tomu bylo v minulosti, a riziko propadu cen je tudíž velmi malé. Ceny nemovitostí se stabilizují v celé zemi a ve druhé polovině roku pravděpodobně začnou na meziroční bázi opět růst. Nesmíme ovšem zapomínat, že kvůli efektu vysoké báze bude pokles cen v první polovině roku zřejmě prudký, takže hlasy predikující krizi se budou ozývat velmi hlasitě.
První graf shrnuje vývoj cen nových domů v 70 čínských městech podle statistického úřadu. Červeně je označena meziměsíční změna, modře změna meziroční:
Na sekundárním trhu můžeme pozorovat podobný cenový vývoj jako na trhu s novými domy. Cenové poklesy se i tady v prosinci a lednu snižovaly. I tak je ovšem pravděpodobné, že v médiích uslyšíme stále častěji teorie o tom, že čínský trh s nemovitostmi zkolabuje. Nesmíme však zapomínat, že i kdyby pokles cen nových nemovitostí dosáhl například 5 %, jen málo vlastníků by bylo v červených číslech, protože v posledních devíti letech dosahoval růst cen v průměru 8,4 % ročně. Situaci bychom neměli srovnávat s vývojem v USA i proto, že v Číně musí lidé financovat nákup nemovitostí minimálně z 30 % ze svých prostředků. A v Číně navíc neexistují finanční produkty, které potopily Lehman Brothers a způsobily chaos v celém finančním systému. Neexistují tu žádné deriváty z hypotéčních úvěrů, apod. Je jasné, že čínský trh s bydlením prochází fází útlumu, ale krize je velmi nepravděpodobná.
Další obrázek porovnává meziroční změnu prodejní ceny nemovitostí (modře, cena uvedena za metr čtvereční) a růst disponibilních příjmů městských domácností. Tento růst s výjimkou roku 2009 převyšuje růst cen bydlení, a platí to i za celkové sledované období (poslední sloupec):
Ohledně střednědobého výhledu pro čínskou ekonomiku jsem optimistou. Tento pohled zakládám z velké části na tom, jak se mění vládní ekonomická politika, která podporuje rozvoj tržního prostředí. Největší obavy ve mě vzbuzuje rozdíl mezi rozvojem zákonů a institucí. Čínská ekonomika a společnost je totiž stále více založena na vlastnických právech, ale země není schopna zajistit vládu práva, která je nezbytná. Bez ní nelze vybudovat férové podnikatelské prostředí. Už nyní se objevují problémy, korupce oslabuje odvětví závislá na intelektuálním vlastnictví. Dochází k široce rozšířeným krádežím půdy od zemědělců, což vyvolává protesty po celé zemi. To vše je důsledkem nedostatečné vlády práva.
V krátkém období může pokračovat rozkvět Číny, pokud se podaří nalézt způsob, jak se vypořádat s korupcí, a pokud strana dokáže posílit právní systém a naopak omezit jeho poškozování místními úředníky. S tím, jak bude klesat tempo růstu, ale nebude autoritářský kapitalismus schopen poskytovat nezbytnou institucionální podporu moderní tržní společnosti. V tuto chvíli nejsou patrné známky toho, že by strana chtěla zavést pevnou vládu práva. Naopak to vypadá, že chce systém dále využívat k posílení své politické moci nad celou populací. Na druhou stranu ale musím uznat, že když jsem v polovině osmdesátých let začal v Číně pracovat, nezdálo se, že by strana vůbec byla ochotna uvolnit svou vládu nad dennodenním životem lidí. Za deset let ale přestala určovat, kde má kdo žít a co musí pěstovat na své půdě. Pak přišlo nečekané osekání vládního sektoru a byla vydlážděna cesta k vytváření soukromých firem.
Komunistická strana tedy během posledních dvaceti let přišla s řadou překvapení, a to je klíčový důvod, proč přežila řadu jiných autoritářských režimů. Pokud by nyní chtěla zavést vládu práva, musela by se vzdát části své moci a převést ji na jiné subjekty. Jestliže tak neučiní, krátkodobě nebudou investoři ohrožení. Jde ale o klíčovou věc s ohledem na vývoj v následujících deseti až dvaceti letech.
Autorem je Andy Rothman z Matthews Asia.
Zdroj: FTAlphaville