V minulém článku, který se věnoval problematice průměrování nákupní ceny, jsme si představili obecný princip této obchodní strategie. Zmíněny byly výhody i nevýhody procesu, při kterém je aktuální pozice navyšována ve stejném směru s cílem přiblížit průměrnou pořizovací cenu aktuální tržní ceně. Tento postup je velmi rizikový a zdaleka není vhodný za všech situací, přesto je díky němu možné za určitých okolností ztrátovou pozici zachránit.
Jak již bylo zmíněno v prvním díle, obchodník by měl vždy navyšovat svoji pozici na instrumentu pouze v momentě, kdy má dostatek průkazných či spolehlivých signálů, které mu indikují potenciál v obratu aktuálního směřování instrumentu. Jaký signál bude obchodník považovat za signifikantní záleží na jeho zvolené obchodní strategii, například pokud se rozhoduje na základě technických úrovní, protnutí klouzavých průměrů či price-action.
Investor by měl také vždy zvážit a pečlivě propočítat, na jaké úrovni se jeho nová průměrná cena bude nacházet, v úvahu by měl obchodník brát například také průměrnou volatilitu instrumentu. Tato úroveň by měla dávat smysl jak z fundamentálního, tak technického hlediska. Jinými slovy – výsledná průměrná cena by se měla nacházet na takové úrovni, ke které má šanci trh reálně na základě signifikantních indikací dojít. Vše můžeme ilustrovat na příkladu nákupu německého indexu DAX.
1) Po proražení rezistence na úrovni 9 750 bodů investor spekuluje na další růst instrumentu přes tuto úroveň a za 9 820 nakupuje jeden kontrakt německého indexu.
2) Instrument se však vyvíjí opačným směrem, tedy proti obchodníkovu přesvědčení. Index za pár dní sestoupí o několik procent níže k hodnotě při 8 500 bodech. Investor by samozřejmě měl používat určitého money managementu, tedy nastavovat stop-lossy, pro potřeby tohoto příkladu však tento předpoklad opustíme.
3) Index uzavře svoji poslední seanci zajímavou svíčkou ve tvaru „hammer“, která může značit obrat trendu. Současně jsou zveřejněny pozitivní fundamentální zprávy, které mohou instrumentu pomoci výše. Při úrovni 9 155 bodů se zároveň nachází nejsilnější 50% Fibonacciho retracement. Obchodník otevírá další dlouhou pozici na úrovni 8 570 bodů. Tato pozice přiblíží průměrnou nákupní cenu ke zmíněné úrovni Fibonacciho retracementu, konkrétně na hodnotu 9 195 bodů (fialová linie, výpočet [9 820 + 8 570] / 2 = 9 195).
4) Po několika následujících seancích index skutečně ožívá a dostává se na (a dokonce nad) cílovou hodnotu 9 195 bodů.
Je velmi důležité pečlivě rozhodovat o tom, zda je zvolený signál dostatečně silný v tom, aby předznamenal změnu ve směřování instrumentu. Pokud by totiž k obratu trendu nedošlo, obchodník by na trhu vystupoval ve dvojnásobné expozici, než původně. Každý bod v nežádoucím směru by tedy najednou znamenal dvojnásobné ztráty.
Pokud by se obchodník rozhodl neakceptovat ztráty ani po prvním akumulaci pozic na instrumentu a otevřel by další pozici (tentokrát dvojnásobnou, aby dostatečně pozměnil průměrnou pořizovací cenu instrumentu), každý pohyb v ceně indexu by pro něj znamenal čtyřnásobnou ztrátu.
Průměrování pořizovacích cen je postupem, který by měli používat jen velmi disciplinovaní obchodníci. Ti totiž mnohdy dokážou oddělit svoji psychiku od svého rozhodování (nejen) na forexovém trhu. Jedním ze znaků vyspělého obchodníka a profesionála je schopnost přiznat porážku. Pokud se s touto myšlenkou investor nenaučí pracovat, ředěním může svůj obchodní účet velmi rychle a o značnou částku ponížit, v krajním případě úplně vymazat.