Položme si otázku, kterou volně navážu na můj předchozí příspěvek zabývající se možnou únavou několikaletého akciového býka: Co by mohlo spustit korekci na akciových trzích ve vyspělých zemích a zejména v USA? Obecná odpověď je jednoduchá: Byl by to růst nejistoty a rizika, či zhoršení dlouhodobého růstového výhledu, či zhoršení krátkodobé ziskovosti a schopnosti generovat cash flow u obchodovaných společností. Můžeme to vnímat tak, že první dva faktory by vedly k poklesu PE (které je na řadě trhů dost vysoko), poslední by vedl k poklesu samotného E.
Lze výše uvedené konkretizovat? Určitě. Začít můžeme s černým zlatem, které hýbe celou globální ekonomikou a samozřejmě i akciovými trhy. Když minulý rok došlo k prudkému poklesu cen ropy, byl namístě optimismus, protože v principu jde o pozitivní nabídkový šok, ze kterého by měl těžit lid pracující i investující. Realita to v Evropě povětšinou potvrdila, v USA trochu zklamala, když plně ukázala na to, jak se změnila struktura americké ekonomiky a trhu. T.j., jak moc se akciové trhy staly závislé na těžbě ropy a zejména její alternativní verzi. Dostávám se tak k tomu, že kdyby přišel postupný růst cen ropy, mohlo by to na americké akcie mít pozitivní vliv přes vyšší zisky. Čím šikovnější by tento růst cen byl, tím více by ale převažoval negativní vliv na celou ekonomiku. V Evropě je to pak v podstatě jedno, jak rychlý by růst cen ropy byl – působil by negativně.
Negativním šokem by jistě byl i prudký růst sazeb. Klíčové ale je, že by muselo jít o růst sazeb nevyvolaný (!) zlepšeným ekonomickým výhledem. Tedy o nějaký endogenní šok na dluhopisovém trhu (sebenaplňující se panika) a podobně. Takovou možnost vyloučit nelze, ale musíme počítat i s tím, že i kdyby nastala, centrální banky by to chladné určitě nenechalo. I tak ale řada investorů z vývoje na dluhopisových trzích strach má (viz například „Rostou obavy z vývoje na dluhopisových trzích“).
Další na řadě je možná krize na rozvíjejících se trzích (EM) spojená zejména se zvyšováním sazeb v USA. Došlo by tak k situaci, kdy by sazby v USA (či ve více vyspělých ekonomikách) rostly kvůli zlepšující se ekonomické situaci tamtéž a tamní akcie by z takového vývoje mohly v celku dokonce i těžit. Jenže EM by z toho dostaly jen tu horší půlku (vyšší sazby, menší nabídky likvidity, horší přístup k financím na mezinárodních trzích). A jako bumerang by se vše vrátilo do USA. Tento scénář a hrozbu bychom na rozdíl od těch prvních dvou měli brát hodně vážně.
Uvažovat také lze o rychlejším růstu mezd a zvýšeném tlaku na ziskové marže a následně cash flow obchodovaných firem. Do značné míry je růst mezd žádoucím jevem. Zdravá ekonomika vyžaduje zdravou poptávku domácností, na které pak firmy staví své investice a celý kruh se v ideálním případě uzavírá vyššími a ne nižšími zisky korporátního sektoru. Je také známo, že pokrizová rally do značné míry stála na růstu ziskovosti daném růstem marží – nákladovými úsporami, včetně tlaků na mzdy a omezování počtu zaměstnanců. Korporátní sektor a akciový trh si tak vedl mnohem lépe než zbytek ekonomiky, ale tato dichotomie nemůže trvat věčně. V tom horším případě (pro investory) se bude překlápět do druhého extrému. V tom lepším případě se vrátíme k rovnováze.
Co recese v USA, či v eurozóně? Druhá ekonomika je přirozeně zranitelnější, ale pokud (opět) nedojde k nějaké ekonomicko-politické chybě, může se držet nad vodou. O rychlém růstu bych nesnil. Recese v USA se do určité míry týká výše zmíněný vývoj na americkém pracovním trhu. Při všech pokrizových nových normálech a neutrálech můžeme totiž kráčet po cestě v podstatě běžného cyklu. Ekonomika se tak může postupně přehřívat a centrální banka brzdit, na což s předstihem zareaguje akciový trh. Nešlo by ale o žádný překvapivý šok, trh by dlouho váhal, či mírně korigoval (tedy vývoj dost připomínající to, co se vlastně děje v roce letošním – viz můj předchozí příspěvek). Zejména v USA se pak nezdá, že by někde pod povrchem bujel nějaký velký výbušný problém – platí to jak v reálné ekonomice (inflace je nízko), tak na finančních trzích a systému (valuace nejsou nízko, ale plošné bubliny tu určitě nejsou).
A dostáváme se k tématu nejméně příjemnému – ke geopolitickým tenzím, teroristickým útokům a podobně. Toto téma je ale na těchto stránkách pokryto dostatečně a není tudíž potřeba, abych k němu něco přidával. To samé platí o černých labutích, ke kterým vlastně ani nic přidat nejde, protože pak by ztratily svou barvu nočního nebe a notně by zesvětlaly.
Zapomínat bychom neměli ani na to, že akciové trhy jsou velice šikovné a korekci jsou schopny zařídit si i bez vnějšího impulsu. Jen samotná „sebenaplňující se“ korekce PE z hodnot kolem 17 na jakýsi pokrizový bezpečnější normál ve výši 15 by zajistila 12 % pokles trhu. Můžeme ale doufat, že toho budeme ušetřeni, alespoň v takovéto ryzí podobě (bez současného růstu zisků).