Poslední dobou zaznívají z Francie názory, které mnohým připadají jako velmi ostré. Týkají se požadavků, které v rámci britské diskuse o možnému odchodu z Evropské unie vznáší David Cameron. Francouzské názory jsou ale v podstatě stále stejné od první chvíle, kdy se o tzv. Brexitu začalo hovořit. Francie jednoduše řečeno tvrdí, že na to, aby Británie zůstala v EU, nemusí vlastně dojít k žádným velkým ústupkům, ale o všem se zároveň dá hovořit. Výjimka je jen jedna a tu představuje eurozóna. Jinak řečeno, Británie by výměnou za to, že neodejde, neměla dostat žádné právo veta týkající se dalšího směřování měnové unie.
Britské požadavky jsou v oblasti fungování eurozóny doposud jen vágní a týkaly se obav z toho, aby se země sdružené v eurozóně nespojovaly proti členům EU, kteří v eurozóně nejsou. Sami Francouzi hovoří o tom, že je těžké zjistit, o co vlastně Británii jde. Problém frikcí mezi zeměmi eurozóny a zbytkem EU se ale objevuje už od počátku dluhové krize, která ohrozila samotnou existenci měnové unie a která podnítila kroky k další evropské integraci.
Francie také požaduje, aby ani Británie ani jakákoliv jiná země nedostaly právo veta týkající se budoucí finanční regulace v EU. Pro Londýn jsou plánované změny v eurozóně zdrojem optimismu i obavy. Na jednu stranu totiž platí, že tyto změny by měly snižovat pravděpodobnost hlubokých problémů v měnové unii, která je pro Velkou Británii zdaleka nejdůležitějším obchodním partnerem. Na druhou stranu se Britové obávají toho, že by integrace trhů v eurozóně pokračovala hlouběji než v celé EU, což by mohlo britskou ekonomiku poškozovat také.
Francouzská taktika je možná taková, že se snaží nakreslit hranice, které jsou nepřekročitelné, ale tyto hranice ve skutečnosti také nikdo překračovat nechce. To by Francii nakonec umožnilo tvrdit, že stála pevně za svými principy a při jednáních dosáhla svého. Londýn by podle ní neměl získat veto týkající se problémů eurozóny, on o něj ale ani nežádá. Naopak signalizuje, že by uvítal stabilnější eurozónu. Ani londýnská City nemůže být ohrožena tím, kdyby došlo ke změnám v oblasti pojištění vkladů. Čeho se ale Londýn skutečně obává, je zmíněná možnost, že eurozóna začne uplatňovat některé protekcionistické kroky vůči zbylým členům EU.
Paříž i Berlín se naopak obávají toho, že Londýn požaduje právo veta v oblasti finanční regulace, aby mohl hájit zájmy londýnských finančních institucí a celé City. Jeden francouzský diplomat v této souvislosti řekl, že „vláda Velké Británie v této oblasti už několik let trpí schizofrenií. Británie totiž není členem eurozóny, Londýn je ale zároveň finančním centrem eurozóny a chová se, jako by se jeho činnost týkala pouze Británie“. Členské země eurozóny tak doufají, že Londýn se nakonec vzdá požadavků na určité výjimky ve finanční regulaci. Je přitom pravděpodobné, že většina finančních institucí v City bude proti odchodu z EU bez ohledu na to, jaké dohody nakonec britská vláda dosáhne.
Autorem je Pierre Briancon.
Zdroj: Politico