Politici, podnikatelé i manažeři v Německu jsou stále více frustrováni z monetární politiky Evropské centrální banky. Konfrontace může dokonce ohrožovat samotnou eurozónu. Byla přitom doba, kdy si šéf ECB a německá kancléřka dobře rozuměli. Mario Draghi hovořil o „dobrých pracovních vztazích“, Angela Merkelová zase používala výraz „obecné porozumění“. Dnes se ale situace liší. Merkelová po setkání s Draghim tvrdí, že jeho politika levných peněz poškozuje podnikatelský model německých spořitelen a penzijních pojišťoven. Draghi oponuje s tím, že tyto sektory si prostě musí zvyknout podobně, jako to učinily finanční instituce v USA.
Spory mezi Německem a ECB se dostaly na novou úroveň. V časech německé marky bylo možno slýchat vtip o tom, že „Němci možná nevěří v Boha, ale věří ve svou centrální banku Bundesbank“. Dnes se ve vztahu Němců k ECB dá spíše hovořit o paralelních vesmírech. Draghi přitom nechápe, proč čelí takovému odporu v zemi, která z eura těží mnohem více než jiné evropské ekonomiky. Němci ho ale viní z mizivého úročení jejich úspor a jejich frustrace každým dnem roste. Draghi snížil klíčovou sazbu ECB k nule a nyní musí komerční banky dokonce platit za to, že uloží své prostředky u ECB. ECB také nakoupila dluhopisy v hodnotě 2 bilionů eur a dnes je jedním z největších věřitelů všech dob. Nedávno pak Draghi dokonce hovořil o tom, že tzv. peníze z vrtulníků jsou zajímavou myšlenkou.
Právě zmínka o penězích z vrtulníků posunula německou kritiku Draghiho na jinou úroveň. I ekonomové, kteří obvykle ECB podporují, v současné době viní šéfa ECB z toho, že „neustále tahá další a další králíky z klobouku“. Takto se vyjádřil ekonomický poradce Merkelové Peter Bofinger a zástupci bank a pojišťoven otevřeně hovoří o porušování zákonných norem. Stratégové pracující pro vládní koalici navíc tvrdí, že politika ECB nahrává pravicovým populistům z AfD. Němce prostě nerozčílí nic tolik, jako když jejich úspory mizí kvůli nekonvenční politice ECB.
Merkelová s politikou nulových sazeb spokojena není, ale straní se toho, aby po ECB veřejně požadovala něco, co není schopna prosadit. Veřejné kritiky ECB se straní i vícekancléř Sigmar Gabriel. Ten však hovoří o tom, že pasivita evropských vlád v ekonomické oblasti vede k tomu, že se této vlády chopila ECB. Nulové sazby pak podle jeho názoru „ohrožují ty, kteří se na důchod snaží trochu naspořit a ekonomice přitom nepomáhají“. Největší hrozbu ale pro Draghiho představuje německé ministerstvo financí. Jeho šéf Wolfgang Schäuble před několika týdny varoval, že ultrauvolněná monetární politika by „mohla skončit pohromou“. Ministři financí přitom většinou respektují nezávislost ECB a zdržují se směrem k ní jakýchkoliv poznámek.
Schäuble pevně věří, že kurz, který nastavil Draghi, je zhoubný. Obává se zejména nových bublin na finančních trzích. Negativní sazby pak také snižují marže komerčních bank a mandátem ECB je i udržování stability finančního sektoru. Levné peníze pak prý také vytvářejí pochybné impulzy pro vlády jednotlivých evropských zemí. Draghi a jeho lidé podle ministra překročili hranici svého mandátu a tudíž je namístě je kritizovat.
Agresivně na ECB nedávno zaútočil Nikolaus von Bomhard, který stojí v čele zajiš´tovny Re. Tvrdí, mže politika ECB se projevuje hlavně v růstu cen akcií a nemovitostí a tím prospívá zejména bohatým lidem. Jejím cílem tak prý je redistribuce bohatství směrem k nejvyšším třídám ve společnosti. „Lidé v Německu nejsou hloupí“, tvrdí Bomhard s tím, že už není možné jen tak sedět a neozvat se. Sdělil také, že jeho firma hromadí v trezorech zlato a hotovost. Chová se tak stejně jako samotní Němci – podle bankovní asociace roste poptávka po trezorech, protože lidé se obávají, že bance budou muset již brzy platit za to, že u ní uloží své úspory.
Banky nyní nejsou schopny uplatnit u svých klientů negativní sazby podobně, jako to u nich činí ECB. Na pokrytí vzniklých ztrát tak zvýšily poplatky, čímž ale také podporují klienty v tom, aby radši strčili peníze doma pod matraci. Jde o další zdroj antipatie vůči Draghimu, kterého ale podle všeho specifika německého bankovního trhu moc nezajímají. Ve Frankfurtu moc času netráví a poté, co před dvěma roky z této banky odešel Jörg Asmussen, není v Draghiho blízkosti moc lidí, kteří by mu vysvětlili, jak se mají věci v Berlíně.
Draghi je rostoucí německou kritikou naopak podrážděn a ještě pevněji trvá na tom, že jeho politika je správná. Poukazuje i na to, že dříve Němci varovali před hyperinflací a vysokými ztrátami ECB, k ničemu takovému ale nedochází. „Ti, kteří nás neustále kritizují, se zas a znovu mýlí“, říká Draghi. Je možné, že by rozpor mezi Berlínem a ECB nakonec vedl k rozpadu eurozóny? Důvodů pro dosažení kompromisu je celá řada. V centru sporu se nyní nalézá německá Bundesbanky. Ta je od počátku tvrdým kritikem ECB, nyní jí ale znepokojuje i to, jaký politický tlak je na ECB vyvíjen. Francouz Benoit Coeuré, který sedí ve vedení ECB, pak nedávno uvedl, že „banka je otevřená ke konstruktivnímu dialogu s občany i politiky“. Otázkou je, zda tento postoj sdílí i i šéf ECB
Autory jsou Martin Hesse, Ralf Neukirch, René Pfister, Christian Reiermann a Michael Sauga.
Zdroj: Der Spiegel