Před osmi lety Ben Bernanke v jednom ze svých projevů uvedl, že Milton Friedman měl pravdu, když tvrdil, že za Velkou depresi mohl Fed. A dodal, že díky Friedmanovi se to již nebude opakovat. Ve skutečnosti se ale ta situace opakuje.
Je pravdou, že situace není tak zlá jako během deprese. To ale neříká mnoho. Jako ve třicátých letech se i dnes každý návrh na nějaký čin pro zlepšení setkává s kritikou a nesouhlasem. Výsledkem je, že když se nějaká politika objeví, je natolik rozmělněna, že je téměř jistý její neúspěch. Už se to stalo u fiskální politiky, nyní se to samé děje u politiky monetární.
Argumenty pro expanzivnější politiku Fedu jsou ohromující. Výše nezaměstnanosti představuje pohromu, inflace v několika minulých letech téměř perfektně kopírovala rannou fázi japonského pádu do ničivé deflace. Konvenční monetární politiku již ale bohužel nelze použít, protože krátkodobé sazby se drží blízko nuly. Fed tak nakupuje i dlouhodobé dluhopisy. Na tom není nic zvláštního. Jak uvedl sám Bernanke: „Je to jen monetární politika. Bude fungovat, nebo fungovat nebude. Stejně jako je tomu u konvenční politiky.“
Ti, kteří nesouhlasí s jakoukoliv snahou osvobodit se ze současné ekonomické pasti, z toho ale šílí. Tentokrát přichází většina povyku od zahraničních vlád, stěžujících si na oslabený dolar. Avšak toto pokrytectví je tak silné, že by ho šlo krájet nožem. Je tu útočící Čína, která manipuluje svou měnou v měřítku dosud nezaznamenaném. Je tu Německo, jehož ekonomiku drží nad vodou obrovský obchodní přebytek, a které kritizuje USA za obchodní deficity, ale i za politiku slabšího dolaru, která by je mohla omezit.
Tato zahraniční kritika však v praxi moc neznamená. Skutečnou škodu působí domácí „inflačníci“ – lidé, kteří při každém našem kroku směrem k japonské deflaci varují před vysokou inflací, která má být již za rohem. Nyní to dělají znovu a možná že už oslabují novou politiku Fedu. Hlavní obavou týkající se kvantitativního uvolňování totiž není to, že udělá příliš mnoho, ale že udělá příliš málo. Fed to může změnit jen změnou očekávání – konkrétně tím, že donutí lidi věřit v příchod inflace vyšší, než je běžné. To by omezilo ochotu držet hotovost.
Myšlenka, že vyšší inflace by mohla být ku pomoci, není nijak exotická a zmiňuje ji mnoho ekonomů. Bernanke ale ve stejném projevu, kde obhajoval svou politiku, jednoznačně zkoušel uchlácholit i inflačníky – slíbil, že nezmění inflační cíl. A s tím nás opouští naděje, že plán Fedu by mohl fungovat.
Uvedené je výtahem z článku „Doing It Again“ od Paula Krugmana.
(Zdroj: NYT)