Nový zákon definuje trestní odpovědnost firem dvěma způsoby. Jednak jednáním orgánů či členů orgánů právnické osoby, ale také takzvanou přičitatelností trestného činu právnické osobě. Dohromady jde o vyjádření formálních a materiálních podmínek trestní odpovědnosti korporací.

Kdo všechno je firma?

Trestným činem spáchaným firmou se tak podle zákona rozumí protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li:

a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu,

b) jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,

c) ten, kdo u firmy vykonává řídící nebo kontrolní činnost (dozorčí orgán nebo osoba vykonávající vnitřní kontrolní činnost),

d) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku a následku zakládajícího trestní odpovědnost firmy (jednání tzv. faktického vedoucího)

e) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení,

a to při plnění pracovních úkolů (osoba na základě dohody o provedení práce, brigádník).

Přičitatelnost činu

Jak již bylo naznačeno, k trestní odpovědnosti firmy je nutné kromě formálních podmínek naplnit ještě dvě alternativně stanovené podmínky takzvané přičitatelnosti protiprávního činu. Firmě je možné přičítat spáchání přesně vymezených trestných činů, jestliže byly tyto činy spáchány uvedenými orgány kromě zaměstnanců.

U zaměstnanců je přičitatelnost stanovena následovně: firmě je přičítáno spáchání trestného činu zaměstnancem na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu výše uvedených osob. Anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby výše uvedené neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného deliktu.

Zákon tím umožňuje vyvinění firmy za protiprávní čin zaměstnance. Bylo by totiž absurdní, kdyby firmě bylo přičítáno jakékoli protiprávní jednání jejího zaměstnance, například vrátného. Jinak řečeno, firma nebude odpovídat za výlučný exces zaměstnance, pokud dodržela vše, co lze od ní spravedlivě požadovat. To však nezbavuje korporaci mimo jiné povinnosti řádného výběru svých zaměstnanců či nastavení určitých pracovních kritérií. Proto lze vřele doporučit firmám vytvoření závazných pravidel či vnitřních předpisů.

Závěrem je nutné doplnit, že pro trestní odpovědnost firmy je zcela nerozhodné, zda se podařilo identifikovat konkrétní fyzickou osobu jednající způsobem,  který zákon nedovoluje. Stačí, když bylo spolehlivě zjištěno, že k takovému jednání neznámé osoby skutečně došlo. Stejně tak není vyloučena trestní odpovědnost firmy z důvodu, že fyzická osoba pro daný trestný čin, který zakládá odpovědnost korporace, sama trestně odpovědná není (například z důvodu nepříčetnosti či promlčení).

Další články k tématu:

Trestní odpovědnost firem: Od ledna po boku ostatních zemí Evropy 
Trestní odpovědnost firem: Argumenty proti vetu Václava Klause
Trestní odpovědnost firem: České společnosti jako pachatelé trestných činů
Trestní odpovědnost firem: Velké změny na obzoru