Titul dluhopisového krále bývá připisován zakladateli a investičnímu stratégovi fondu Pimco Billu Grossovi. Ve skutečnosti by dluhopisová korunka lépe slušela jeho žákovi Zhu Changhongovi, klíčové postavě čínské Státní správě devizových rezerv (SAFE), které se za poslední roky na kontech nashromáždilo 3,5 bilionu amerických dolarů.
V době, kdy se Evropa vzpamatovává z dluhové krize, Spojené státy naráží na jeden rozpočtový strop za druhým, rozvíjející se ekonomiky bojují s odlivem kapitálu a ratingové agentury nemilosrdně odebírají „trojáčková“ hodnocení, Zhu rozhoduje o alokaci obrovských sum peněž do aktiv po celém světě. Hlavním úkolem je diverzifikace portfolia, omezení rizika a dosažení solidní návratnosti mamutích rezerv. Ačkoli se jedná o tak prominentní pozici, čínská média o třiačtyřicetiletém muži mluví jako o panu neviditelném. K dispozici je jen jedna fotografie ze studentských let, kterou včera zveřejnil deník Wall Street Journal.
Známí ho označují za podivína, čemuž odpovídá i jeho kariéra. Ve dvaceti letech odešel z chudé čínské provincie na University of Chicago studovat kvantovou fyziku. I když disertaci na velmi atraktivní téma kvantového computingu napsal za dvakrát kratší dobu, než bývá zvykem, a rozjel slibnou akademickou kariéru, dal se nakonec na obchodování s dluhopisy. Ani v tomto oboru se nenechal zahanbit: po nějaké době se stal pravou rukou Billa Grosse.
Jeho životní dráha nabrala klasicky traderský kurz: luxusní auta, dvě vily v Kalifornii, apartmá v Las Vegas. Z nástrah amerického snu ho ale v roce 2009 „vysvobodilo“ volání vlasti. Osobně si ho vybral ředitel SAFE Yai Gang, který předtím sám mnoho let ve Spojených státech přednášel. Po dvaceti letech za mořem se Zhu vrátil domů, tentokrát jako hlavní investiční stratég SAFE.
Ačkoli podle zdrojů ze SAFE sám sebe popisuje jen jako součást týmu rozhodujícího o investicích, za pět let svého působení se mu podařilo strategii správy čínských rezerv významně ovlivnit. Přesvědčil nadřízené o nutnosti vložit víc prostředků do amerických korporátních dluhopisů, akcií, a dokonce i nemovitostí, a snížit tak závislost na amerických státních dluhopisech, které do té doby byly základem portfolia SAFE. Ve druhé polovině loňského roku začala správa investovat do japonských akcií, jejichž cena od té doby razantně vzrostla. Rozsah pozice v Japonsku není jasný, avšak vzhledem k politice SAFE se nedá počítat s příliš velkými čísly.
Hlavním úkolem, který před Zhuem stojí, totiž nejsou spekulativní sázky na nejnovější růstové příležitosti, ale omezení ztrát z možné změny americké měnové politiky, na níž je hodnota čínských rezerv velmi závislá. Cenu amerických dluhopisů až dosud podporovaly stimulační nákupy Fedu. S jejich nezadržitelným koncem roste riziko zvyšování sazeb a poklesu ceny státních obligací. Ty tvoří stále hlavní část portfolia SAFE.
Když Zhu do čínské správy přišel, činil podíl amerických státních dluhopisů na celkových rezervách 45 %. Od té doby toto číslo kleslo na 35 %, i když kvůli růstu hodnoty rezerv v absolutním vyjádření Čína drží mírně větší objem dluhopisů – zhruba za 1,3 bilionu USD. Skutečné číslo by podle analytiků mohlo být vyšší, jelikož se Peking snaží své kroky na trzích maskovat.
V rámci diverzifikace Zhu nařídil nákup japonských akcií, evropských dluhopisů a amerických korporátních obligací. Detaily transakcí je těžké zjistit, avšak například mezi červnem 2011 a červnem 2012 podíl čínských rezerv investovaných do amerického korporátního dluhu vzrostl z 5 % na 7 %.
Podle ekonoma Yu Yongdinga z čínské akademie věd je čínská pozice v amerických dluhopisech tak obrovská, že už se zranitelností rezerv Zhu příliš učinit nemůže. Jeho titul investičního ředitele zní technicky, avšak jedná se o vysoce politicky exponovanou funkci. Na čínské rezervy se totiž pohlíží jako na těžce vydřené národní bohatství, s nímž se nespekuluje. V tisku je často označováno souslovím xue han qian – „peníze z krve a potu“ čínského lidu. Zhuovi je tedy dovoleno investovat mimo dluhopisy částky dostatečně malé na to, aby se v případě neúspěchu mohly ztráty skrýt před veřejností.
Přesto je Zhu pro mnohé západní činitele veledůležitou kontaktní osobou. Pod jeho vedením SAFE jako jeden z prvních investoval do obligací evropského stabilizačního fondu, z něhož se financují záchrany předlužených zemí eurozóny. Velikost pozice opět není známá, ale určitě nebude zanedbatelná.
Začátkem loňského roku, kdy se dluhová krize prohlubovala, evropští představitelé se Zhuem několikrát jednali o možném zájmu čínské strany o dluhopisy, z nichž by se sanovalo Španělsko či Itálie. Bruselští úředníci chtěli získat představu o tom, jaký úrok by si Peking představoval v porovnání s podstoupeným rizikem. Zhu prý Evropanům „jasně naznačil“, kolik by si za podržení eurozóny Čína účtovala, tvrdí jeden ze zdrojů WSJ. Krize však poté odezněla a dluhopisů nebylo třeba. Protentokrát.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg, Fed)